„Vyhodila jsem manžela, aby se lekl: Miloval to“

Karolína seděla na okraji postele a zírala na zarámovanou svatební fotografii na nočním stolku. Ona a Jakub vypadali tehdy tak šťastně, ale nyní byl jejich vztah daleko od těch blažených dnů. Neustálé hádky a chladné ticho si na ní vybraly svou daň a obávala se, že směřují k rozvodu.

„Nemůžu takhle dál žít,“ pomyslela si. „Možná když ho na chvíli vyhodím, uvědomí si, o co přichází.“

Toho večera, po další vyhrocené hádce o něco tak triviálního jako zvednuté prkénko na záchodě, se Karolína rozhodla svůj plán uskutečnit. „Jakube, myslím, že bys měl odejít,“ řekla a snažila se udržet hlas klidný. „Potřebuji prostor na přemýšlení.“

Jakub se na ni podíval, překvapený, ale ne úplně šokovaný. „Myslíš to vážně?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděla pevně. „Potřebuji čas na to, abych si věci ujasnila, a myslím, že ty taky.“

K jejímu údivu Jakub neprotestoval. Místo toho přikývl a začal si balit tašku. „Dobře, zůstanu u Petra,“ řekl klidně.

Když odcházel ze dveří, Karolína cítila směs úlevy a úzkosti. Doufala, že tato odluka ho přiměje uvědomit si, jak moc ji potřebuje, jak moc ji miluje. Ale jak dny přecházely v týdny, začala mít obavy. Jakub se zdál být spokojený s časem stráveným mimo domov. Chodil více ven, trávil čas s přáteli a dokonce si našel nové koníčky.

Jednoho večera se Karolína rozhodla mu zavolat. „Ahoj, jak se máš?“ zeptala se, snažíc se znít nenuceně.

„Mám se dobře,“ odpověděl Jakub vesele. „Trávím hodně času s Petrem a Martinem. Dokonce jsme začali hrát poker každý týden.“

Karolíně kleslo srdce. Zněl šťastnější než za poslední měsíce. „Chybím ti?“ zeptala se váhavě.

Na druhém konci linky bylo ticho. „Samozřejmě že ano,“ řekl nakonec Jakub, ale jeho tón postrádal přesvědčení.

Týdny přecházely v měsíce a Karolína se cítila stále více sklíčená. Jakuba strašně postrádala, ale pokaždé, když spolu mluvili, zdál se být vzdálenější. Jednoho dne se rozhodla ho navštívit u Petra.

Když dorazila, přivítal ji pohled na Jakuba smějícího se s Petrem a Martinem na zahradě. Grilovali hamburgery a pili pivo, vypadali jako by neměli žádné starosti na světě.

„Karolíno!“ zvolal Jakub, když ji uviděl. „Co tady děláš?“

„Potřebovala jsem tě vidět,“ řekla a snažila se zadržet slzy.

Šli dovnitř si promluvit, ale rozhovor rychle nabral hořký směr. „Myslela jsem si, že tento čas od sebe tě přiměje uvědomit si, jak moc mě miluješ,“ řekla Karolína s hlasem plným emocí.

Jakub si povzdechl. „Karolíno, miluji tě, ale uvědomil jsem si, že jsem šťastnější bez všech těch hádek a napětí.“

„Tak co to znamená pro nás?“ zeptala se s obavami z odpovědi.

„Myslím, že bychom měli zvážit trvalou odluku,“ řekl Jakub jemně. „Možná i rozvod.“

Karolína měla pocit, že jí někdo vytrhl půdu pod nohama. Doufala, že tato odluka je sblíží, ale místo toho je ještě více rozdělila.

Když tu noc jela domů, nemohla se ubránit hlubokému pocitu ztráty. Snažila se Jakuba vystrašit, aby si jí více vážil, ale nakonec to dopadlo katastrofálně. Nyní jí nezbývalo nic jiného než posbírat střepy rozbitého manželství a zjistit, jak dál pokračovat sama.