„Když jsem se vrátila ze zahraničí, myslela jsem, že koupím dům pro svou dceru a budu žít v klidu s manželem“: Ale zjistila jsem, že můj manžel žije s jinou ženou

Když jsem se vrátila ze svého dvouletého pobytu v Evropě, měla jsem velké plány. Ušetřila jsem dost peněz na to, abych koupila své dceři, Aničce, malý dům a představovala si klidný život s mým manželem, Františkem. Vždy jsme mluvili o tom, že se usadíme v našem malebném městečku v Jižních Čechách, kde se všichni znají a život plyne pomaleji.

Byla jsem nadšená, že překvapím Františka a Aničku svými plány. Představovala jsem si výraz na Aniččině tváři, když uvidí svůj nový domov, místo, kde by mohla jednou založit vlastní rodinu. A František, můj drahý František, by byl nadšený, že mě má zpátky. Nebo jsem si to alespoň myslela.

První znamení, že něco není v pořádku, přišlo, když jsem dorazila domů neohlášená. Dům byl děsivě tichý a František nikde. Volala jsem jeho jméno, ale žádná odpověď. Srdce mi kleslo, když jsem si všimla, že některé jeho oblečení chybí ve skříni. Panika mě přemohla, ale snažila jsem se zůstat klidná. Možná byl venku na nákupech nebo navštívil přítele.

Rozhodla jsem se navštívit naši oblíbenou kavárnu s nadějí, že ho tam najdu. Když jsem procházela známými ulicemi našeho malého města, nemohla jsem setřást pocit, že něco je strašně špatně. Když jsem dorazila do kavárny, baristka Viktorie mě přivítala překvapeným pohledem.

„Karolíno! Jsi zpátky! Jak bylo v Evropě?“ zeptala se.

„Bylo to skvělé, Viktorie. Neviděla jsi někde Františka?“ odpověděla jsem a snažila se udržet hlas klidný.

Viktorie na chvíli zaváhala předtím, než odpověděla. „Dneska jsem ho neviděla, ale tráví hodně času v nové pekárně o ulici dál.“

Zmatena jsem jí poděkovala a vydala se k pekárně. Když jsem se přiblížila, viděla jsem Františka skrz okno sedět u stolu s ženou, kterou jsem neznala. Smáli se a vypadali velmi pohodlně jeden s druhým. Srdce mi puklo na milion kousků.

Zhluboka jsem se nadechla a vešla do pekárny. Františkova tvář zbledla, když mě uviděl. Žena vedle něj vypadala stejně šokovaně.

„Karolíno, co tady děláš?“ zakoktal František.

„Mohla bych se tě zeptat na to samé,“ odpověděla jsem a snažila se udržet klid.

Žena se představila jako Veronika—další Veronika—a vysvětlila, že s Františkem jsou spolu už přes rok. Seznámili se na místní akci zatímco jsem byla pryč a sblížili se. František přiznal, že se k ní před několika měsíci nastěhoval.

Měla jsem pocit, že mi někdo vytrhl zem pod nohama. Všechny mé sny o klidném životě s Františkem byly v okamžiku zničeny. Nemohla jsem uvěřit, že muž, kterého jsem milovala a důvěřovala mu tolik let, mě takto zradil.

Odešla jsem z pekárny v omámení a bezcílně bloudila městem. Malebné ulice, které mi kdysi přinášely útěchu, teď působily dusivě. Nevěděla jsem co dělat nebo kam jít.

Když jsem se konečně vrátila domů, našla jsem Aničku čekající na mě. Slyšela novinky od Viktorie v kavárně a byla zdrcená.

„Mami, co budeme dělat?“ zeptala se s slzami stékajícími po tváři.

Pevně jsem ji objala a snažila se ji uklidnit, i když sama jsem neměla žádné odpovědi. Musely jsme to vyřešit společně.

V následujících dnech jsem podala žádost o rozvod a začala hledat nové místo pro mě a Aničku k bydlení. Malé město, které kdysi působilo jako domov, teď obsahovalo příliš mnoho bolestných vzpomínek.

Život nevyšel tak, jak jsem plánovala, ale věděla jsem, že musíme jít dál. Anička a já si vybudujeme nový život společně, krok za krokem. Nebude to snadné, ale měly jsme jedna druhou a to prozatím stačilo.