„Synu, Ona Není Pro Tebe Ta Pravá. Proč Si Ji Brát? Raději Koupíme Auto. Později Mi Poděkuješ“
Nora byla vždy ochranitelskou matkou. Její syn Tomáš byl její pýchou a radostí, jablkem jejího oka. Vychovala ho sama poté, co je jeho otec opustil, když byl ještě batole. Tomáš pro ni znamenal všechno a měla velké sny o jeho budoucnosti. Byl chytrý, laskavý a měl před sebou slibnou kariéru. Nora byla přesvědčená, že se o ni ve stáří postará.
Když tedy Tomáš oznámil, že se plánuje oženit s Penelopou, Nora byla zaskočená. Nikdy neměla Penelopu ráda. Pro Noru se Penelopa zdála příliš nezávislá, příliš tvrdohlavá a ne ten typ ženy, který by zapadl do rodiny, kterou si pro Tomáše představovala.
„Mami, Penelopa a já jsme se rozhodli vzít. Za dva měsíce máme svatbu,“ řekl Tomáš jednoho večera u večeře.
Norě kleslo srdce. Doufala, že tento den nikdy nepřijde. Vždy si představovala, že si Tomáš vezme někoho… vhodnějšího. Někoho, kdo by chápal důležitost rodinných tradic a hodnot.
„Tomáši, jsi si tím jistý? Penelopa pro tebe není ta pravá,“ řekla Nora a snažila se udržet klidný hlas.
„Mami, miluji ji. Jsme spolu už tři roky. Vím, že je to ona,“ odpověděl Tomáš s odhodlaným pohledem.
Nora pocítila vlnu hněvu a frustrace. Jak mohl být tak slepý? Tolik pro něj obětovala a teď to všechno zahazuje kvůli ženě, která ani nerespektuje jejich rodinné hodnoty.
„Tomáši, poslouchej mě. Nemusíš se do toho manželství hnát. Proč si to nepromyslíme? Můžeme si zítra koupit nové auto. Vždycky jsi chtěl to sportovní auto, že? Udělejme to místo toho,“ navrhla Nora v naději, že odvede jeho pozornost.
Tomáš se na svou matku podíval s nedůvěrou. „Mami, nejde o auto. Jde o mou budoucnost s Penelopou. Myslel jsem, že budeš šťastná.“
Norina frustrace přetekla. „Šťastná? Jak můžu být šťastná, když děláš největší chybu svého života? Penelopa pro tebe není ta pravá! Nerozumí naší rodině, našim hodnotám. Je příliš nezávislá, příliš tvrdohlavá.“
Tomáš vstal od stolu s tváří zrudlou hněvem. „Mami, miluji Penelopu a vezmu si ji, ať se ti to líbí nebo ne.“
Nora sledovala, jak její syn vyběhl z místnosti. Cítila bodnutí viny, ale také hluboké přesvědčení, že má pravdu. Nemohla dovolit Tomášovi zničit si život.
Během následujících týdnů Nora zkoušela všechno možné, aby změnila Tomášovo rozhodnutí. Mluvila s ním o důležitosti rodinných hodnot, o tom, jak Penelopa nezapadne, a dokonce se mu snažila představit jiné ženy, které považovala za vhodnější. Ale Tomáš zůstal pevný ve svém rozhodnutí.
Den svatby přišel a Nora se ocitla sama ve svém obývacím pokoji a zírala na pozvánku. Nemohla se přinutit jít na obřad. Cítila se zrazená a zlomená.
Utekly měsíce a Tomášovy návštěvy byly stále méně časté. Když už přišel, zdál se vzdálený a zamyšlený. Noriny nejhorší obavy se naplňovaly. Ztratila svého syna kvůli ženě, kterou nemohla přijmout.
Jednoho večera přišel Tomáš na návštěvu sám. Vypadal unaveně a vyčerpaně.
„Mami, potřebuji s tebou mluvit,“ řekl tiše.
Norino srdce začalo bít rychleji. „Co se děje, Tomáši?“
„Penelopa a já máme problémy. Uvažujeme o rozchodu,“ přiznal.
Nora pocítila směs úlevy a smutku. Měla pravdu celou dobu, ale za jakou cenu? Ztratila drahocenný čas se svým synem a teď trpěl.
„Tomáši, jsem tu pro tebe,“ řekla jemně.
Když spolu seděli v tichu, Nora si uvědomila, že někdy není správné mít pravdu za cenu bolesti, kterou to způsobí. Chtěla pro svého syna to nejlepší, ale nakonec ho od sebe odtlačila.