Dvě Přítelkyně v Šedesáti se Rozhodly Společně Bydlet a Pronajmout Dům. Tohle se Stalo

Jana a Eva byly přítelkyně více než čtyři desetiletí. Seznámily se na vysoké škole, sdílely nespočet vzpomínek a podporovaly se navzájem v dobrých i zlých časech. Nyní, ve svých raných šedesátkách, obě zjistily, že žijí samy. Janin manžel zemřel před několika lety a Eva se nikdy nevdala. Jejich děti dospěly a odstěhovaly se, což jim zanechalo prázdná hnízda a spoustu volného času.

Jednoho večera, u šálku čaje, Jana navrhla nápad. „Proč se nenastěhujeme k sobě? Mohly bychom pronajmout jeden z našich domů a vydělat si nějaké peníze navíc.“

Eviny oči se rozzářily. „To je skvělý nápad! Mohly bychom si rozdělit nájem a účty. Navíc by bylo fajn mít společnost.“

Strávily následující týdny pečlivým plánováním všeho. Rozhodly se nastěhovat do Janina domu, protože byl větší a blíže k centru města. Evův dům by byl pronajat. Inzerovaly ho online a během měsíce našly nájemníky – mladý pár, který se zdál být zodpovědný a spolehlivý.

První měsíce byly blažené. Jana a Eva si užívaly vzájemnou společnost, vzpomínaly na staré časy, vařily společně jídla a dokonce začaly malou zahrádku na dvorku. Příjem z pronájmu byl vítaným přídavkem k jejich pevným důchodům.

Nicméně věci se začaly zhoršovat. Mladý pár, který pronajímal Evův dům, začal zpožďovat platby nájmu. Nejprve to bylo jen pár dní zpoždění, ale brzy to byly týdny. Jana a Eva se snažily být chápavé, ale jejich trpělivost se tenčila, jak se hromadily výmluvy.

Jednoho dne se Jana rozhodla navštívit dům, aby zjistila, jestli je všechno v pořádku. To, co našla, ji šokovalo. Dříve upravený dům byl nyní v nepořádku. Zahrada byla zarostlá plevelem, barva se loupala ze stěn a všude byly známky zanedbání.

Jana konfrontovala nájemníky, ale ti byli neomluvní. „Procházíme těžkým obdobím,“ řekli. „Zaplatíme vám, jakmile budeme moci.“

Eva byla zdrcená, když slyšela tu zprávu. „Co budeme dělat?“ zeptala se s očima plnými slz.

„Budeme je muset vystěhovat,“ odpověděla Jana, i když tu myšlenku nenáviděla.

Proces vystěhování byl dlouhý a stresující. Nájemníci odmítali odejít, což donutilo Janu a Evu podniknout právní kroky. Trvalo měsíce, než konečně získaly zpět svůj dům. Do té doby byly škody rozsáhlé a náklady na opravy vyšší, než očekávaly.

Finanční tíseň začala mít dopad na jejich přátelství. Hádky byly časté, jak se snažily vyjít s penězi. Jana se cítila provinile za to, že nápad vůbec navrhla, zatímco Eva litovala ztráty svého kdysi krásného domova.

Jednoho večera, po zvlášť ostré hádce, si Eva sbalila věci a odešla. Přestěhovala se do malého bytu na druhé straně města, nechávajíc Janu opět samotnou.

Sen o společném bydlení a vydělávání peněz navíc se proměnil v noční můru. Přátelství, které bylo kdysi jejich největší silou, bylo nyní nenapravitelně poškozeno.

Jana seděla sama ve svém domě a dívala se na staré fotografie šťastnějších časů. Přemýšlela, jestli by se věci mohly někdy vrátit do starých kolejí, ale hluboko uvnitř věděla, že některé rány se nikdy nezahojí.