„Moje Tchyně je Nesnesitelná: Viděla Moje Věci a Začala Křičet, Řekla Nám, abychom Odejít“

Život s tchyní může být náročný, ale moje zkušenost s manželovou matkou, Jarmilou, byla nadmíru obtížná. Jmenuji se Eliška a jsem čtyři roky vdaná za Adama. Máme krásného dvouletého syna jménem Jakub. Většinu našeho manželství jsme žili s Adamovou matkou v jejím domě. Co začalo jako dočasné uspořádání, se rychle změnilo v noční můru, která trvala příliš dlouho.

Jarmila byla žena silných názorů a ještě silnějšího temperamentu. Od chvíle, kdy jsem se nastěhovala, bylo jasné, že má svůj vlastní způsob dělání věcí a očekávala, že se všichni ostatní přizpůsobí. Zpočátku jsem se snažila být vstřícná, myslela jsem si, že když jí projevím respekt a laskavost, nakonec si mě oblíbí. Bohužel se to nikdy nestalo.

První velký incident nastal jen pár měsíců po našem nastěhování. Nechala jsem v koupelně pár svých osobních věcí – nic neobvyklého, jen nějaký make-up a kosmetické produkty. Jarmila je viděla a okamžitě vybuchla vzteky. Vtrhla do našeho pokoje a křičela na plné hrdlo o tom, jak je neuctivé nechávat moje věci v „její“ koupelně. Adam se ji snažil uklidnit, ale neposlouchala. Ten večer skončil tím, že Jarmila požadovala, abychom buď dodržovali její pravidla, nebo si našli jiné místo k bydlení.

Tento vzorec pokračoval další čtyři roky. Každý měsíc Jarmila našla něco nového, co ji rozčilovalo. Jeden měsíc to bylo, jak skládám prádlo; další měsíc to bylo, jak vařím večeři. Bez ohledu na to, co jsem udělala, nikdy to pro ni nebylo dost dobré. Adam byl chycen uprostřed, snažil se udržet klid, ale často neúspěšně.

Jedna obzvlášť špatná hádka se stala, když byl Jakub jen pár měsíců starý. Jarmila měla velmi konkrétní představy o tom, jak by měl být vychováván a nebála se je vyjádřit. Kritizovala vše od značky plenek, které jsme používali, až po to, jak často ho krmím. Jednoho dne mě viděla dávat Jakubovi láhev místo kojení a ztratila nervy. Obvinila mě z toho, že jsem špatná matka a že ubližuji svému dítěti. Byla jsem zdrcená a cítila jsem se naprosto nepodporovaná ve vlastním domě.

Adam a já jsme se snažili s Jarmilou mluvit o jejím chování několikrát, ale vždy to skončilo dalším křikem a obviněními. Nikdy nepřiznala, že by se mýlila nebo že by její činy způsobovaly škodu. Došlo to tak daleko, že jsem se bála vracet domů z práce, protože jsem věděla, že na mě čeká nějaký nový problém.

Poslední kapkou bylo, když Jarmila prošla naše věci, zatímco jsme byli pryč. Našla nějaké dokumenty týkající se našich financí a začala křičet o tom, jak jsme nezodpovědní s penězi. Když jsme přišli domů, konfrontovala nás s těmi papíry v ruce a požadovala, abychom okamžitě opustili její dům. Adam se ji snažil rozumně přesvědčit, ale byla mimo dosah.

Ten večer jsme si sbalili nejnutnější věci a odešli. Několik týdnů jsme zůstali u přátel, než jsme si našli vlastní bydlení. Úleva, kterou jsem cítila, když jsme se konečně odstěhovali, byla obrovská, ale škoda už byla napáchána. Neustálý stres a hádky si vybraly svou daň na našem manželství. Adam a já jsme se začali hádat stále častěji a nebyli jsme schopni uniknout stínu jeho matky.

Nyní žijeme ve vlastním bytě, ale jizvy z těch čtyř let zůstávají. Adam a já se snažíme obnovit náš vztah, ale je to pomalý proces. Jarmila se stále snaží zasahovat na dálku a pravidelně volá Adamovi s nevyžádanými radami a názory.

Život s Jarmilou byla zkušenost, kterou bych nikomu nepřála. Naučila mě důležitosti stanovení hranic a postavení se za sebe, ale také mě zanechala vyčerpanou a opatrnou. Ačkoli Adama miluji, někdy si kladu otázku, zda naše manželství může plně zotavit ze stresu, který na nás jeho matka uvalila.