„Pět Let Jsme Pečovali o Dědečka Mého Manžela, Zatímco Moje Tchyně Pracovala v Zahraničí: Cítím se Zrazená a Využitá“

Před pěti lety se můj život obrátil naruby. Moje tchyně, Jana, oznámila, že získala lukrativní pracovní příležitost v zahraničí. Byla to šance, kterou nemohla odmítnout, a potřebovala někoho, kdo by se postaral o jejího starého otce, Karla. Můj manžel, Petr, a já jsme byli tehdy novomanželé a právě jsme přivítali naše první dítě, Aničku. Jana nás ujistila, že to bude jen na rok nebo dva, dokud se neusadí a nebude moci zařídit, aby Karel mohl přijet za ní.

Nejdřív jsem váhala. Péče o starší osobu není žádná maličkost, zvlášť s novorozencem v domě. Ale Jana byla přesvědčivá. Vykreslila nám obraz toho, jak tato práce zajistí lepší budoucnost pro nás všechny, včetně Karla. Slíbila, že bude pravidelně posílat peníze na pokrytí jeho výdajů a dokonce nám nabídla zaplatit za náš čas a úsilí.

S nevolí jsem souhlasila. Koneckonců, rodina by si měla pomáhat, že? První měsíce byly náročné, ale zvládnutelné. Karel byl laskavý muž, i když jeho zdravotní problémy vyžadovaly neustálou pozornost. Petr byl podpůrný, ale jeho práce ho držela většinu dne mimo domov, takže jsem musela žonglovat mezi péčí o Aničku a Karla.

Jak měsíce přecházely v roky, Janiny sliby začaly blednout. Peníze, které slíbila, přicházely sporadicky a často vůbec ne. Kdykoli jsem to zmínila, měla výmluvu—nečekané výdaje, zpoždění ve výplatě nebo problémy s mezinárodním převodem peněz. Pokaždé mě ujišťovala, že je to jen dočasný problém.

Mezitím se Karlovo zdraví zhoršovalo. Potřeboval více lékařské péče, více pozornosti a více mého času. Cítila jsem se vyčerpaná fyzicky i emocionálně. Petr se snažil pomoci, kdykoli mohl, ale většina břemene padala na mě. Náš vztah začal pod tlakem praskat.

Opakovaně jsem se obracela na Janu s prosbou, aby se buď vrátila nebo zařídila alternativní péči pro Karla. Vždy měla důvod, proč nemohla—její práce byla příliš důležitá, stále se snažila našetřit dost peněz nebo řešila své vlastní zdravotní problémy. Každý rozhovor mě nechával cítit se více uvězněnou a více rozhořčenou.

Zlom nastal minulý měsíc, když měl Karel vážnou zdravotní krizi. Potřeboval okamžitou lékařskou péči, kterou jsme si nemohli dovolit bez finanční podpory, kterou Jana slíbila. Volala jsem jí zoufale, ale setkala jsem se s tichem. Nezvedala mé hovory ani neodpovídala na zprávy několik dní. Když konečně odpověděla, bylo to s dalšími výmluvami a prázdnými sliby.

Cítila jsem se naprosto zrazená. Pět let jsem obětovala svůj život péči o Karla, zatímco Jana si budovala kariéru v zahraničí. Obětovala jsem svůj čas, svou energii a své duševní zdraví pro slib, který nikdy nebyl splněn. A teď, když jsme ji potřebovali nejvíc, nebyla nikde k nalezení.

Posadila jsem se s Petrem a všechno mu vyložila. Řekla jsem mu, jak se cítím využitá a zrazená jeho matkou a jak to ovlivňuje naše manželství. K mému překvapení ji obhajoval s tím, že dělá to nejlepší a že musíme být trpěliví. To byla poslední kapka.

Nyní vážně zvažuji rozvod. Nemohu dál žít takto—cítit se uvězněná v situaci, která nemá konec na dohled. Miluji Petra a naši dceru Aničku, ale musím myslet i na své vlastní blaho.

Tato zkušenost mě naučila tvrdou lekci o důvěře a rodinných povinnostech. Někdy jsou lidé, na které se nejvíce spoléháte, ti, kteří vás nejvíce zklamou.