„Prosím, Nenoste Levné Dárky pro Děti, Nevíme, Co S Nimi Později Dělat“: Jana Vždycky Způsobila Problémy

Moje kamarádka Lenka má syna jménem Michal. Michal je ten typ člověka, o kterém každý rodič sní. Vždy byl nejlepší ve třídě, absolvoval s vyznamenáním prestižní univerzitu a hned po škole získal práci ve špičkové firmě. První roky byly náročné, ale Michalova odhodlanost a tvrdá práce se vyplatily. Dnes vede svůj vlastní úspěšný podnik, vlastní krásný dům na předměstí a má stylový byt v centru města. Je skutečně výjimečný jedinec.

Nicméně, jako v mnoha příbězích, je tu vždy nějaký zvrat. Michal se oženil s Janou. Jana pocházela z problémového prostředí; její rodina byla známá svou dysfunkčností a neustálým dramatem. Navzdory její minulosti v ní Michal něco viděl a rozhodl se ji vzít. Bohužel, Janino chování bylo pro všechny kolem ní noční můrou.

Jana má talent na vytváření chaosu všude, kam přijde. Jedním z jejích nejznámějších zvyků je její opovržení vůči tomu, co považuje za „levné“ dárky. Každé svátky nebo narozeninová oslava pro jejich děti se promění ve spektákl kvůli Janině postoji k dárkům, které dostávají.

„Prosím, nenoste levné dárky pro děti,“ oznamovala hlasitě na každém setkání. „Nevíme, co s nimi později dělat.“ Její slova visela ve vzduchu a způsobovala nepříjemnosti všem přítomným. Nebylo to jen samotné prohlášení, ale způsob, jakým to říkala – s takovou povýšeností a nevděčností.

Lenka a já jsme často diskutovaly o Janině chování. „Nechápu, proč musí být tak hrubá,“ říkala Lenka zoufale. „Nejde o hodnotu dárku; jde o myšlenku za ním.“

Jednoho Vánoc dosáhly věci bodu varu. Michal a Jana uspořádali sváteční večírek ve svém domě na předměstí. Dům byl krásně vyzdobený a atmosféra byla slavnostní – až do chvíle, kdy přišlo na rozbalování dárků.

Janini rodiče poslali ručně vyrobenou deku pro jejich nejmladší dítě. Bylo jasné, že do její výroby bylo vloženo hodně lásky a úsilí. Ale jakmile ji Jana uviděla, protočila oči a zamumlala pod nos: „Další zbytečný krám.“

Michalovi zrudla tvář hanbou. Snažil se situaci uklidnit tím, že všem poděkoval za dárky, ale škoda už byla napáchána. Místnost ztichla a radost z oslavy se vytratila.

Po večírku si mě Lenka vzala stranou. „Nevím, jak dlouho to ještě vydržím,“ svěřila se mi. „Michal si zaslouží mnohem víc než tohle.“

Jak čas plynul, Janino chování se jen zhoršovalo. Svými neustálými stížnostmi a nevděčností odcizila přátele i rodinu. Michal se snažil udržet klid, ale bylo jasné, že trpí.

Nakonec se napětí stalo pro Michala příliš velkým břemenem. Jeho podnik začal trpět, protože trávil více času řešením chaosu doma. Ten kdysi energický a úspěšný muž začal blednout pod tíhou svého problémového manželství.

Jednoho dne Lenka obdržela telefonát od Michala. „Mami,“ řekl s těžkým srdcem, „už to nemůžu dál snášet. Jana a já se rozvádíme.“

Zpráva byla srdcervoucí, ale ne úplně nečekaná. Lenka věděla, že Michal udělal vše pro to, aby věci fungovaly, ale někdy láska nestačí k překonání hluboce zakořeněných problémů.

Na konci se Michal odstěhoval z jejich domu na předměstí do svého bytu v centru města. Soustředil se na obnovu svého života a svého podniku, ale jizvy z jeho manželství s Janou zůstaly.

Lenka často přemýšlí o tom, co by mohlo být, kdyby byla Jana jiná. „Michal si zasloužil štěstí,“ říká zasněně. „Ale někdy nám život nedává to, co si zasloužíme.“