„Moje Dcera Si Myslí, že Jsme Jí Nedali Dost Peněz na Svatbu. Zapomněla, že Jsme Zaplatili Všechno“

Když naše dcera, Eliška, oznámila zasnoubení se svým dlouholetým přítelem Jakubem, byli jsme s manželem nadšení. Vždy jsme snili o tom, že jí uspořádáme krásnou svatbu, a byli jsme připraveni to uskutečnit. Netušili jsme však, že naše štědrost bude přijata s nevděkem a požadavky na více.

Od chvíle, kdy začalo plánování svatby, měla Eliška v hlavě okázalou událost. Chtěla velkolepé místo, šaty od návrháře, gurmánské občerstvení a živou kapelu. S manželem jsme souhlasili, že pokryjeme všechny náklady, protože jsme věřili, že je naší povinností jako rodičů dát jí svatbu jejích snů.

Strávili jsme měsíce koordinací s dodavateli, skládáním záloh a zajišťováním každého detailu. Celkové náklady na svatbu rychle přesáhly 1 200 000 Kč. Jakubův jediný finanční příspěvek bylo zakoupení snubních prstenů, které stály zlomek celkových výdajů.

Jak se blížil velký den, Eliščiny požadavky se stávaly stále extravagantnějšími. Chtěla speciální květinové aranžmá, fotokoutek a ohňostroj. Neochotně jsme souhlasili s těmito dodatečnými náklady v naději, že ji uděláme šťastnou.

Svatba přišla a byla přesně taková, jakou si Eliška představovala. Místo bylo nádherné, jídlo vynikající a kapela udržovala všechny v tanci celou noc. S manželem jsme cítili hrdost a uspokojení, věřili jsme, že jsme dali naší dceři den, který si bude navždy pamatovat.

Naše radost však netrvala dlouho. Jen pár týdnů po svatbě nám Eliška zavolala v slzách. Tvrdila, že jsme jí nedali dost peněz na svatbu a že ona a Jakub nyní kvůli tomu finančně strádají. Obvinila nás z toho, že jsme sobečtí a nepodporovali ji tak, jak bychom měli.

Byli jsme ohromeni. Utratili jsme naše životní úspory na její svatbu a obětovali naši vlastní finanční jistotu, abychom ji udělali šťastnou. Připomněli jsme jí všechny výdaje, které jsme pokryli, a jak Jakubův jediný příspěvek byly prsteny. Ale Eliška byla neústupná v tom, že jsme jí měli dát více.

Náš vztah s Eliškou se stal napjatým. Přestala nás navštěvovat a zřídka volala. Když už volala, obvykle to bylo proto, aby žádala o další peníze. Snažili jsme se jí vysvětlit, že jsme pro její svatbu udělali vše, co bylo v našich silách, a že si nemůžeme dovolit jí dát více. Ale odmítala poslouchat.

Uběhly měsíce a vzdálenost mezi námi se zvětšovala. Eliška a Jakub nadále finančně strádali a jejich manželství začalo trpět v důsledku toho. Obviňovali nás ze svých problémů a trvali na tom, že kdybychom jim dali více peněz, nebyli by v této situaci.

Bylo pro nás bolestivé vidět naši dceru tak nešťastnou, ale nemohli jsme pochopit, proč nemohla vidět, kolik jsme pro ni už udělali. Dali jsme jí vše, co jsme mohli, přesto to nikdy nebylo dost.

Na konci se Eliščino a Jakubovo manželství rozpadlo. Rozvedli se méně než rok po své okázalé svatbě. Eliška se dočasně přestěhovala zpět k nám, ale zůstala vzdálená a plná zášti. Naše kdysi soudržná rodina byla nenávratně rozbitá.

Když se ohlédnu zpět, přeji si, abychom stanovili jasnější hranice a lépe komunikovali s Eliškou o našich finančních omezeních. Chtěli jsme jí dát celý svět, ale tím jsme ztratili náš vztah s ní.