„Řekl jsem ti to jen jednou, a ty jsi to nepochopila. Teď opusť můj dům navždy,“ zavrčel syn
Lenka byla vždy oddanou manželkou a matkou. Když ji její manžel, Tomáš, zradil nevěrou, její svět se zhroutil. Bolest byla nesnesitelná a cítila se, jako by se topila v moři smutku. Aby se vyrovnala se zlomeným srdcem, rozhodla se Lenka soustředit veškerou svou lásku a pozornost na svého syna Michala. Věřila, že tím, že se mu zcela oddá, najde nový smysl života.
Michalovi bylo pouhých deset let, když jeho otec odešel. Byl zmatený a zraněný, ale Lenka byla odhodlaná ho ochránit před bolestí. Opustila svou práci, aby mohla být s ním každou chvíli dne. Účastnila se všech školních akcí, pomáhala mu s domácími úkoly a dbala na to, aby se nikdy necítil sám. Lenkův život se točil kolem Michala a ona nacházela útěchu v jejich blízkém poutu.
Jak roky plynuly, Lenkina oddanost Michalovi sílila. Obětovala svůj společenský život, své koníčky a dokonce i své vlastní štěstí, aby zajistila, že Michal má vše, co potřebuje. Věřila, že tím, že bude dokonalou matkou, může nahradit absenci jeho otce.
Michal, nyní teenager, se začal cítit dusený neustálou přítomností své matky. Oceňoval její lásku a péči, ale toužil po nezávislosti a svobodě. Chtěl trávit čas s přáteli, objevovat své zájmy a dělat vlastní rozhodnutí. Lenkina přehnaná ochrana mu to však ztěžovala.
Jednoho večera přišel Michal domů pozdě od kamaráda. Lenka na něj čekala v obývacím pokoji, její tvář byla plná starostí a hněvu.
„Kde jsi byl?“ zeptala se přísně. „Měla jsem o tebe strašný strach!“
„Říkal jsem ti, že jdu ven s kamarády,“ odpověděl Michal, snažíc se zachovat klid.
„Měl jsi být doma už před hodinami! Víš, jak moc se o tebe bojím,“ řekla Lenka s třesoucím se hlasem.
„Mami, už nejsem malé dítě. Potřebuji trochu prostoru,“ řekl Michal s frustrací v hlase.
Lence se oči zalily slzami. „Vzdala jsem se všeho pro tebe, Michale. Jen tě chci udržet v bezpečí.“
„Nikdy jsem tě nežádal, abys pro mě obětovala svůj život!“ vykřikl Michal. „Chtěl jsem jen normální dětství!“
Lenka byla jeho slovy zaskočena. Vždy věřila, že její oběti jsou pro jeho dobro. Nemohla pochopit, proč je tak nevděčný.
„Řekl jsem ti to jen jednou, jak moc potřebuji svůj vlastní prostor,“ pokračoval Michal s hlasem plným zlomení. „Ale nikdy jsi neposlouchala. Teď opusť můj dům navždy.“
Lence se srdce rozpadlo na milion kousků. Celý svůj život zasvětila Michalovi a teď ji od sebe odstrkoval. Cítila vlnu zoufalství, když si uvědomila, že její snahy byly marné.
S těžkým srdcem si Lenka sbalila věci a opustila dům, který byl kdysi plný lásky a smíchu. Bloudila ulicemi bez cíle, cítíc se ztracená a osamělá. Bolest ze ztráty syna byla ještě větší než bolest ze zrady manžela.
Lenka se ocitla v malém motelu, zírala na strop a slzy jí stékaly po tváři. Dala Michalovi vše, co měla, ale nestačilo to. Ztratila sama sebe v tom procesu a teď jí nezbylo nic.
Jak dny přecházely v týdny, Lenka se snažila najít nový smysl života. Pokoušela se znovu navázat kontakt se starými přáteli a vrátit se ke starým koníčkům, ale nic nedokázalo zaplnit prázdnotu v jejím srdci. Uvědomila si, že tolik let žila pro někoho jiného, že zapomněla žít pro sebe.
Nakonec Lenka zůstala sama a se zlomeným srdcem. Její oddanost Michalovi ji stála všechno a zůstala jí jen lítost.