„Kdybyste svou dceru nerozmazlovali, byli byste stále spolu“

Když se můj syn, David, oženil s Emou, byla jsem nadšená. Ema byla inteligentní a laskavá žena, která se zdála být dokonalým partnerem pro mého syna. Oba byli ve svých pozdních dvacátých letech, plní snů a plánů do budoucna. Ale jak čas plynul, začala jsem si všímat některých znepokojivých vzorců v tom, jak Ema vychovávala jejich dceru, Lindu.

Ema byla pevnou zastánkyní moderních rodičovských principů. Četla všechny nejnovější knihy a nábožně sledovala rodičovské blogy. Podle ní by děti měly mít možnost svobodně se vyjadřovat bez omezení tradiční disciplíny. Věřila, že stanovení hranic by potlačilo Lindinu kreativitu a sebevědomí.

Zpočátku jsem se snažila držet své názory pro sebe. Koneckonců, nebylo mou věcí zasahovat do toho, jak se rozhodli vychovávat své dítě. Ale jak Linda rostla, důsledky Eminy permisivní výchovy se stávaly stále zřetelnějšími. Linda byla milá holčička, ale neměla žádný smysl pro hranice ani respekt k autoritám. Vybuchovala v záchvatech vzteku na veřejných místech, odmítala sdílet své hračky s ostatními dětmi a odmlouvala dospělým bez jakéhokoli strachu z následků.

Jednoho dne, během rodinného setkání u nás doma, Lindino chování dosáhlo bodu zlomu. Pobíhala po obývacím pokoji, shazovala dekorace a ignorovala všechny pokusy o uklidnění. Když se David pokusil zasáhnout, Ema ho zastavila a řekla mu, aby nechal Lindu být sama sebou. „Jen vyjadřuje své emoce,“ řekla Ema s úsměvem.

Nemohla jsem to už déle zadržet. „Emo,“ řekla jsem se snahou udržet klidný hlas, „pokud ji budeš takhle rozmazlovat, budeš mít v budoucnu vážné problémy.“

Ema vypadala překvapeně. „Co tím myslíš?“

„Myslím tím, že děti potřebují hranice,“ odpověděla jsem. „Potřebují se naučit respektu a disciplíně. Pokud ji to nenaučíš teď, vyroste s pocitem, že může dělat cokoli bez následků.“

David se snažil zprostředkovat. „Mami, Ema má svůj vlastní způsob výchovy. Musíme to respektovat.“

Ale má slova už zasela semínko pochybností v Emině mysli. V následujících měsících začalo mezi ní a Davidem narůstat napětí. David začal vidět nedostatky v Emině přístupu a snažil se zavést nějaká pravidla a hranice pro Lindu. To vedlo k častým hádkám mezi nimi.

Ema cítila, že David podkopává její rodičovský styl a obvinila ho z nedůvěry v její úsudek. David na druhé straně cítil, že Ema je příliš shovívavá a že jejich dcera je stále obtížněji zvládnutelná.

Napětí v jejich vztahu rostlo každým dnem. Zkusili terapii, ale základní rozdíly v jejich rodičovských filozofiích byly příliš hluboké na to, aby je bylo možné smířit. Nakonec se rozhodli rozejít.

Bylo mi líto vidět mého syna procházet rozvodem, zvláště když jsem se cítila částečně zodpovědná za zasetí toho počátečního semínka pochybností. Ale nemohla jsem si pomoci myslet na to, že kdyby Ema byla otevřenější k nastavení hranic a výuce disciplíny, věci by mohly dopadnout jinak.

David se po rozchodu na čas přestěhoval ke mně. Byl zdrcený, ale odhodlaný být dobrým otcem pro Lindu. Trávil s ní co nejvíce času a snažil se jí vštípit některé hodnoty, které považoval za důležité.

Ema pokračovala ve svém permisivním rodičovském stylu a jak Linda rostla, výzvy jen narůstaly. Měla potíže ve škole, těžko si nacházela přátele a často se střetávala s autoritami.

Když se ohlédnu zpět, přála bych si najít způsob, jak své obavy sdělit jemněji a konstruktivněji. Možná by pak David a Ema našli společnou cestu, která by fungovala pro oba i pro Lindu.

Ale život nám ne vždy dává druhé šance. Někdy musíme žít s důsledky našich činů a doufat, že se z nich poučíme.