„Tati, jak se jmenuji?“ „Jsi můj malý zázrak!“

Magdaléna a Jakub byli vždycky dobrodružného ducha, jejich životy byly plné spontánních výletů, nočních maratonů filmů a snů o cestování po světě. Měli plány, tolik plánů, ale žádný z nich nezahrnoval dítě. Ne ještě. Když tedy Magdaléna řekla Jakubovi, že je těhotná, jejich svět se na chvíli zastavil.

Nejprve strach převážil nad radostí. Byli mladí, sotva se udrželi nad vodou v rušném městě jako Praha. Jakub pracoval jako freelance grafický designér, zatímco Magdaléna dokončovala rezidenční stáž v pediatrii. Čas byl luxus, který si nemohli dovolit, a nyní, s miminkem na cestě, se obávali, že jejich sny a vztah nemusí tlaku odolat.

Přesto se začali připravovat na svou novou roli rodičů. Četli každou knihu, účastnili se prenatálních kurzů a proměnili svůj malý byt v útulné hnízdo. Láska k sobě navzájem a k životu, který rostl uvnitř Magdalény, se stala novým druhem dobrodružství. Své nenarozené dceři dali jméno Eliška, maják naděje v jejich víru nejistoty.

Příchod Elišky byl opravdovým zázrakem. Měla oči svého otce a úsměv své matky. V těch prvních okamžicích, kdy drželi svou dceru, cítili Magdaléna a Jakub přesvědčivý pocit lásky a odpovědnosti. Slíbili Elišce dát jí svět, chránit ji, učit ji o lásce, laskavosti a kráse života.

Ale život, jak brzy zjistili, ne vždy následuje scénář.

Když bylo Elišce jen šest měsíců, Magdaléna si začala všímat, že nedosahuje svých milníků. S obavami se poradila se svými kolegy, doufajíc v to, že jde jen o rodičovskou úzkost. Po řadě testů byly jejich nejhorší obavy potvrzeny. Eliška byla diagnostikována s vzácnou genetickou poruchou, která prověřila jejich sílu, víru a finance.

Následující roky byly záplavou návštěv nemocnice, léčebných procedur a nekonečného výzkumu. Jakub přijímal více projektů, pracoval neúnavně, aby pokryl lékařské účty. Magdaléna si zkrátila pracovní dobu, aby se starala o Elišku, její sny stát se pediatričkou se vzdalovaly. Jejich vztah, kdysi nezlomný, začal pod tlakem praskat.

Přes veškeré úsilí se Eliščin stav zhoršoval. Jedné chladné prosincové noci, jen týdny před jejími třetími narozeninami, Eliška zemřela ve spánku. Malá dívka, která do jejich životů přinesla tolik lásky a naděje, byla pryč.

V důsledku toho se Magdaléna a Jakub ocitli v světě bez Elišky. Jejich byt, kdysi plný smíchu a snů, působil prázdně. Snažili se najít útěchu jeden v druhém, ale smutek byl příliš velký. Nakonec se rozešli, každý nesl vzpomínku na svůj malý zázrak.

„Tati, jak se jmenuji?“ „Jsi můj malý zázrak!“ měl být příběhem o naději, o překonávání strachů a přijetí nečekaného. Místo toho se stal vyprávěním o ztrátě, o lásce, která nezvítězila nad vším, a o nesplněných snech.