„Rozhodnutí syna: Honzova neochota opustit milovaný domov“

Sedím ve svém oblíbeném křesle a dívám se na staré fotografie na krbové římse. Jsou to vzpomínky na časy, kdy byl život jednodušší. Můj syn Petr právě odešel po napjaté diskusi. Chtěl, abych se přestěhoval do domova pro seniory. Prý už není dost místa v našem malém bytě v Praze. Byt má jen dvě ložnice, jednu obsazenou mnou a druhou Petrem a jeho rodinou.

Venku je typické podzimní počasí. Listí padá ze stromů a vzduch je chladný. Vzpomínám si, jak jsme s Petrem chodili na procházky do Stromovky, sbírali kaštany a povídali si o všem možném. Teď se zdá, že se naše rozhovory točí jen kolem mého stěhování.

„Tati, chápeš, že to děláme pro tvoje dobro?“ řekl Petr, když jsme seděli u stolu s hrnkem horkého čaje. „V domově pro seniory budeš mít péči, kterou potřebuješ.“

„Ale já nechci opustit svůj domov,“ odpověděl jsem. „Tady jsem strávil celý život. Tady mám své vzpomínky.“

Petr se na mě podíval s pochopením, ale také s odhodláním. „Vím, že je to těžké, ale musíme myslet na budoucnost.“

Vzpomínám si na Vánoce, které jsme tu společně slavili. Celá rodina se sešla u stolu, jedli jsme kapra a bramborový salát, zpívali koledy a rozbalovali dárky pod stromečkem. Tyto chvíle mi nikdo nevezme.

Petr mi navrhl, abych se šel podívat na jeden z domovů pro seniory v okolí. Prý je tam hezké prostředí a milý personál. Souhlasil jsem, ale s těžkým srdcem.

Když jsem tam dorazil, přivítala mě usměvavá paní Nováková, vedoucí zařízení. Provedla mě po budově a ukázala mi pokoje, společenskou místnost i zahradu. Všechno vypadalo pěkně, ale stále jsem cítil, že to není můj domov.

„Pane Novotný,“ řekla paní Nováková laskavě, „máme tu spoustu aktivit a naši obyvatelé jsou jako jedna velká rodina.“

Usmál jsem se, ale uvnitř jsem cítil prázdnotu. Když jsem se vrátil domů, sedl jsem si zpět do svého křesla a znovu se zadíval na fotografie.

Nakonec jsem se rozhodl. Zavolal jsem Petrovi a řekl mu: „Přestěhuji se tam na zkoušku. Ale pokud se mi tam nebude líbit, vrátím se domů.“

Petr souhlasil a já věděl, že to bylo správné rozhodnutí. Možná to bude nová kapitola mého života. A možná najdu nové přátele a zážitky.