„Dvakrát vdaná, stále hledající: Alenina cesta za pohádkovou láskou“

Setkala jsem se s Alenou na Karlově univerzitě v Praze. Byla to doba, kdy jsme obě snily o velkých věcech, ale Alena měla vždycky v očích zvláštní jiskru, když mluvila o lásce. „Chci, aby mě někdo miloval jako princeznu,“ říkávala často, zatímco jsme seděly v kavárně Slavia a pozorovaly Vltavu.

Alena se poprvé vdala ve svých dvaceti letech. Byla to rychlá svatba, plná nadšení a mladické nerozvážnosti. Její manžel, Petr, byl milý kluk z Brna, ale jejich vztah rychle ztratil jiskru. „Byla to chyba,“ přiznala mi jednou, když jsme se procházely po Petříně. „Myslela jsem si, že láska je jako v pohádkách, ale bylo to spíš jako špatně napsaná povídka.“

Po rozvodu se Alena rozhodla, že bude opatrnější. Když potkala Tomáše, úspěšného právníka z Olomouce, myslela si, že našla to, co hledala. Jejich svatba byla elegantní a promyšlená, konala se v malebném kostele na Vysočině. Ale i tento vztah měl své trhliny. „Je to dobrý člověk,“ říkala mi Alena často, „ale chybí mi ta pohádková láska.“

Alena zůstala bezdětná, což bylo částečně její rozhodnutí a částečně osud. „Možná jsem měla mít děti,“ zamyslela se jednou při našem setkání v parku Stromovka. „Ale vždycky jsem čekala na toho pravého.“

Jednoho dne mi Alena zavolala s nečekanou novinkou. „Potkala jsem někoho,“ řekla s nadšením v hlase. Byl to Jakub, učitel hudby z Českého Krumlova. Nebyl bohatý ani slavný, ale měl něco, co Alena hledala – opravdovou lásku a porozumění.

Setkaly jsme se všichni tři na vánočních trzích na Staroměstském náměstí. Jakub byl okouzlující a bylo vidět, jak moc Alenu miluje. „Konečně jsem našla svého prince,“ řekla mi Alena s úsměvem, zatímco jsme si připíjely svařeným vínem.

Alena a Jakub se vzali v malém kruhu rodiny a přátel. Byla to jednoduchá svatba, ale plná lásky a radosti. Když jsem viděla Alenu tančit s Jakubem pod hvězdami, věděla jsem, že konečně našla to, co hledala.

Někdy je cesta k pohádkové lásce delší a složitější, než si představujeme. Ale když ji najdeme, stojí za to každý krok.