„Nikdy jsem si nezvykla na svou snachu, ale když se můj syn rozhodl ji opustit, zasáhla jsem“: Ano, Scarlett je svobodný duch, ale přijímá vás takové, jací jste

Paní Nováková vždy byla hrdá na svou schopnost zachovat si otevřenou mysl. Nicméně, když její syn, Adam, oznámil své zasnoubení se Scarlett, našla svou toleranci na zkoušce. Scarlett byla vše, čím paní Nováková nebyla: svobodný duch, umělkyně, která viděla krásu v chaosu, a co je nejdůležitější, nebyla příliš nakloněna udržování čistoty domova.

Ty vzácné příležitosti, kdy paní Nováková navštívila Adama a Scarlett ve městě, byly pro ni vždy výzvou. Cesta byla dlouhá a únavná a stav jejich bytu ji nikdy nepřestal znepokojovat. Tentokrát však její návštěva měla naléhavější účel. Adam ji před týdnem volal, zněl poraženě, říkal, že uvažuje o rozvodu. Zpráva v paní Novákové vyvolala smíšené emoce. Část jí cítila uspokojení – nikdy neviděla Scarlett jako vhodnou partii pro jejího pečlivého syna. Přesto jiná část jí, ta, která viděla štěstí svého syna jako nejvyšší prioritu, byla hluboce zarmoucena.

Po příjezdu Scarlett, vždy milá hostitelka navzdory okolnostem, ji přivítala s otevřenou náručí. Byt byl ve svém obvyklém stavu kreativního nepořádku, s uměleckými potřebami roztroušenými po površích a prádlem nahromaděným v koutech. Paní Nováková si kousla do jazyka, připomínajíc si, proč tam je.

Při večeři Adam sdílel své frustrace. „Mami, už takhle nemůžu žít. Není to jen nepořádek; je to všechno. Jsme zásadně rozdílní lidé,“ svěřil se, vypadajíc více poraženě než naštvaně.

Paní Nováková poslouchala, s těžkým srdcem. Nikdy nebyla největším fanouškem Scarlett, ale nemohla popřít lásku, která mezi Adamem a Scarlett kdysi rozkvétala. Byla to láska, která přijímala, dokonce oslavovala jejich rozdíly.

„Chápu, Adame. Ale pamatuj, manželství je o kompromisech. Scarlett tě přijímá takového, jaký jsi. Podporuje tvou kariéru, tvé zvyky, dokonce i tvé zvláštnosti. Uvědomil sis, co bys mohl ztratit?“ jemně se paní Nováková zeptala.

Adam mlčel. Konverzace se posunula, ale téma rozvodu viselo ve vzduchu jako stín nad večerem.

Druhý den se paní Nováková vrátila domů, s nadějí, že její slova měla vliv. Nicméně, týdny později Adam zavolal, aby řekl, že s rozvodem pokračoval. Zněl ulevně, ale paní Nováková v jeho hlasu zachytila nádech lítosti.

Rozvod proběhl bez problémů, ale následky nebyly jednoduché. Adam se ponořil do své práce, stával se více samotářským. Scarlett se odstěhovala z města, její živá přítomnost nyní byla jen vzpomínkou v bytě, který kdysi sdíleli.

Návštěvy paní Novákové ve městě se staly méně časté. Byt, nyní dokonale uklizený, působil chladně a bez života bez Scarlettina chaotického doteku. Paní Nováková nemohla potlačit pocit viny. Zasáhla s nadějí, že zachrání jejich manželství, ale nakonec byla její snaha marná. Adam ztratil více než jen manželku; ztratil část sebe, kterou Scarlett přivedla k životu.