Dopisy, které změnily můj život

„Jak jsi mohl?“ vykřikla jsem, když jsem stála uprostřed obývacího pokoje s hromadou starých dopisů v ruce. Daniel se na mě překvapeně podíval, jako by nechápal, co se děje. „Co se stalo, Lído?“ zeptal se opatrně, ale já už nemohla zadržet slzy.

Bylo to jedno z těch odpolední, kdy jsem se rozhodla uklidit náš malý byt v Plzni. Daniel byl na cvičení a já měla celý den pro sebe. Při úklidu skříně jsem narazila na starou krabici, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Byla plná dopisů, všechny adresované Marii, mé tchyni.

Zvědavost mě přemohla a začala jsem číst. První dopis byl od Daniela, psaný ještě v době, kdy jsme spolu chodili. „Mami, Lída je úžasná žena,“ stálo tam. Usmála jsem se při vzpomínce na naše začátky. Ale další dopisy měly jiný tón. Byly plné výčitek a obav. „Mami, nevím, jestli je Lída ta pravá pro mě,“ četla jsem dál a cítila, jak mi srdce těžkne.

Dopisy pokračovaly a odhalovaly Mariinu manipulaci. „Danieli, musíš být opatrný. Lída není taková, jak si myslíš,“ psala mu Marie a já cítila, jak se mi hroutí svět. Jak mohla Marie takhle zasahovat do našeho vztahu? Vždyť jsme si byly blízké! Nebo jsem si to alespoň myslela.

Když se Daniel vrátil domů, nemohla jsem to už déle tajit. „Proč jsi mi to neřekl?“ ptala jsem se ho zoufale. Daniel se posadil na pohovku a dlouze vydechl. „Lído, já… já nevěděl, že ty dopisy ještě existují,“ přiznal se sklesle.

„Ale proč jsi mi nikdy neřekl o tom, co ti tvoje matka psala?“ naléhala jsem dál. Daniel se na mě podíval s bolestí v očích. „Chtěl jsem tě chránit. Nechtěl jsem, aby ses cítila zrazená nebo nemilovaná,“ vysvětloval.

Ale jak jsem mohla věřit někomu, kdo přede mnou skrýval tak důležité věci? Jak jsem mohla věřit Marii, která mi do očí tvrdila, že mě má ráda jako vlastní dceru?

Následující týdny byly plné napětí. Každé setkání s Marií bylo pro mě utrpením. Snažila jsem se chovat normálně, ale uvnitř mě to vřelo. Daniel se snažil situaci uklidnit, ale já cítila, že mezi námi něco prasklo.

Jednoho večera jsme seděli u večeře a já už to nevydržela. „Marie, proč jsi to udělala?“ zeptala jsem se přímo. Marie se na mě překvapeně podívala a pak sklopila oči. „Lído, já… já jen chtěla pro Daniela to nejlepší,“ odpověděla tiše.

„A co já? Co naše manželství?“ ptala jsem se dál a cítila, jak mi slzy stékají po tvářích.

Marie mlčela a já věděla, že odpověď nikdy nedostanu. Ale jedno jsem věděla jistě – náš vztah už nikdy nebude stejný.

Daniel se snažil obnovit naši důvěru a já věděla, že ho stále miluji. Ale jak dlouho může láska vydržet bez důvěry?

Někdy si říkám, jestli bych ty dopisy raději nikdy nenašla. Ale pak si uvědomím, že pravda je vždy lepší než žít ve lži. Jak bych mohla žít s někým, kdo přede mnou skrývá tak důležité věci? A jak bych mohla věřit někomu, kdo mi do očí tvrdil něco úplně jiného?

Možná je čas začít znovu. Ale jak začít znovu s někým, kdo vás zradil? Možná je čas položit si otázku: Co je pro mě opravdu důležité? A jak daleko jsem ochotná zajít pro pravdu?