„Sliboval jsem ti sňatek? Nepotřebuji tě ani tohle dítě!“: Plakala týdny, než se s tím vyrovnala
Eva vždy věřila v pohádky, v lásku, která dokáže překonat vše. Když potkala Tomáše na svatbě kamarádky, myslela si, že našla svého prince. Byl okouzlující, pozorný a zdálo se, že ji chápe jako nikdo jiný. Strávili spolu měsíce v víru romantiky a Eva se cítila jako nejšťastnější žena na světě.
Jak měsíce přecházely v rok, jejich vztah se prohluboval. Tomáš často mluvil o jejich společné budoucnosti, naznačoval sňatek, děti a dům na předměstí. Eva, unesená romantikou, věřila každému slovu. Když zjistila, že je těhotná, byla nadšená, myslela si, že je to ještě více sblíží.
Avšak v okamžiku, kdy Tomášovi řekla o těhotenství, se vše změnilo. Jeho teplý úsměv vyprchal, nahradil ho chladný, vzdálený pohled, který dříve neviděla. „Co ode mě chceš? Sliboval jsem ti sňatek? Nepotřebuji tě ani tohle dítě! Ani nevím, jestli je moje; určitě jsi mě podvedla,“ vyštěkl na ni.
Evin svět se rozpadl. Slzy jí tekly po tváři, když se snažila pochopit drsná slova od muže, kterého milovala. Nikdy se necítila tak sama. Následující týdny byly záplavou smutku. Plakala se do spánku, pronásledovaná Tomášovými slovy a náhlým koncem jejich pohádky.
Jak týdny přecházely v měsíce, Eva pomalu začala sbírat kousky svého rozbitého života. Vrátila se k rodičům, kteří, přes své zklamání a hněv vůči Tomášovi, ji podporovali bezpodmínečně. Pomáhali jí připravit se na dítě, proměnili jejich starou pracovnu na dětský pokoj.
Eva se několikrát pokusila Tomáše kontaktovat, doufala, že se umoudří, ale on byl neoblomný. Popíral, že by dítě bylo jeho, a odmítal jakoukoli zodpovědnost. S každým dnem Evině naději na usmíření ubývalo, nahrazovala ji odhodlanost soustředit se na své dítě a svou budoucnost.
Dítě, dívka, kterou pojmenovala Valentina, se narodila na jaře. Měla matčiny oči a nakažlivý úsměv, který přinášel radost všem kolem. Eva našla sílu, o které nikdy nevěděla, že ji má. Pracovala na několika místech, navštěvovala večerní kurzy, aby dokončila svůj titul, a byla milující matkou pro Valentinu.
Přestože Valentina přinesla do jejího života radost, bolest z Tomášovy zrady přetrvávala. Eva věděla, že už nikdy plně nedůvěřuje někomu jinému. Muž, kterého milovala, který jí sliboval budoucnost, se od nich odvrátil, když ho nejvíce potřebovali.
Léta později byla Eva úspěšnou podnikatelkou a Valentina prosperovala ve škole. Vybudov
aly si šťastný život, jen ty dvě. Přesto občas, když se Valentina ptala na svého otce, Evině srdci bylo těžko. Us
mála, pevně objala svou dceru a řekla: „Máme sebe a to je vše, co potřebujeme.“
Tomáš se nikdy neozval, nikdy se nepokusil být součástí Valentinina života. Eva občas přemýšlela, co by mohlo být, ale věděla, že některé příběhy nemají šťastné konce. Místo toho mají skutečné, plné odolnosti a lásky mezi matkou a dcerou.