Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na svůj první školní ples, který se změnil v noční můru kvůli posměchu mých vlastních rodičů. Místo podpory jsem zažila bolest a ponížení, které mě poznamenalo na celý život. Dodnes přemýšlím, proč ti, kteří by nás měli chránit, dokážou nejvíc zranit.
Jmenuji se Lenka a nikdy nezapomenu na den, kdy někdo veřejně ponížil mého syna Filipa, který má Downův syndrom. Rozhodla jsem se napsat dopis člověku, který ho urazil, a tím jsem nejen bránila svého syna, ale také otevřela bolestivé téma předsudků v naší společnosti. Tento příběh je o odvaze, bolesti i naději, že laskavost může změnit svět.
Jmenuji se Petra a poslední dobou mě trápí, že moje děti se u mojí maminky nudí. Dřív jsme k babičce jezdili rádi, ale teď je to pro ně spíš povinnost. Hledám způsob, jak jim znovu ukázat kouzlo návštěv u babičky a zároveň nezranit city své maminky.
Jsem Marie, vdova, která celý život žila nezávisle. Po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě, kde jsem prožila většinu života. Když mi dcera navrhla, abych se odstěhovala do malé garsonky a ona pronajala můj byt, pocítila jsem bolest zrady a začala bojovat za své místo na světě.
Nikdy bych nevěřila, že se má jediná dcera, kterou jsem vždy chránila a milovala, stane mým největším protivníkem. Po jejím rozvodu jsem stála pevně na její straně, ale půl roku poté se naše vztahy obrátily naruby. V tomto příběhu popisuji bolest, zradu a otázku, zda je možné najít cestu zpět k sobě.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset vyhodit vlastní tchyni z bytu. Po měsících mlčení a přehlížení jejích zásahů do našeho soukromí jsem se rozhodla postavit se jí čelem. Teď přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc, nebo jestli jsem jen zničila naši rodinu.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy mě Petr opustil těsně před porodem naší dcery. Tři roky jsem bojovala sama, abych vychovala naši malou Aničku, a když se Petr znovu objevil v našem životě, musela jsem čelit bolestné volbě mezi minulostí a budoucností. Můj příběh je o zradě, síle mateřství a otázce, zda lze skutečně odpustit.
Jsem Jana, matka a babička, která po letech práce toužila po klidu. Návrat mé dcery Martiny po rozvodu mi obrátil život naruby a já se ocitla v roli, kterou jsem nečekala. Teprve když jsem pochopila, že jsem se stala služkou ve vlastním domě, musela jsem najít sílu postavit se za sebe.
Jmenuji se Alena a celý život jsem věřila, že dobrota je největší ctnost. Spolu s pěti přáteli jsme se snažili být vždy pro druhé, až jsme sami sebe ztratili. Tento příběh je o tom, jak nás přílišná ochota málem zničila a co jsme se o sobě museli naučit.
Nikdy by mě nenapadlo, že oznámení třetího těhotenství povede k rozpadu mého manželství. S Petrem jsme spolu byli přes deset let, vychovávali dvě krásné děti a žili jsme obyčejný, ale spokojený život v malém městě. Když jsem mu ale oznámila, že čekáme třetí dítě, všechno se změnilo a já zůstala sama na prahu nové životní etapy.
Jsem Marie a právě jsem zjistila, že můj zeť chce napsat nový dům na svou matku. Moje dcera čeká druhé dítě a já mám strach, že přijde o všechno, co s manželem vybudovali. Rodinné vztahy se napínají k prasknutí a já nevím, jestli mám mlčet, nebo bojovat.
Jmenuji se Alena a ve třiašedesáti letech jsem se zamilovala. Po letech samoty po smrti manžela jsem našla odvahu znovu otevřít své srdce, ale místo podpory jsem čelila posměchu a nepochopení od svých dětí i okolí. Přesto věřím, že nikdy není pozdě začít znovu žít a milovat.
