„Odmítám komunikovat s manželovým strýcem. Už nikdy nevkročí do našeho domu.“
Je to jen s ním; s ostatními příbuznými z manželovy strany vycházím docela dobře. Tento neustálý problém způsobuje neustálé napětí v našem manželství.
Je to jen s ním; s ostatními příbuznými z manželovy strany vycházím docela dobře. Tento neustálý problém způsobuje neustálé napětí v našem manželství.
Moji rodiče pomohli mému manželovi a mně koupit dům. Bylo to spravedlivé. Moje babička sepsala závěť pro Aleše. O šest měsíců později se Aleš oženil a přestěhovali se spolu.
Moje kamarádka má syna, Michala, který je úžasný člověk. Vynikal ve škole, vystudoval vysokou školu a začal pracovat. Zpočátku to bylo těžké, ale teď je bohatý, vlastní svůj vlastní podnik, má dům na předměstí a byt v centru města – skutečně úžasný jedinec. Ale… vždycky je tu ALE. Oženil se s Janou. Hrozná žena z dysfunkční rodiny, ona je
Někteří lidé mohou vidět sňatek v pozdějším věku jako pokus cítit se znovu mladí. Není jasné, zda je to tento případ. Ale Jessica už má jasno.
Byl mým opěrným bodem, mou spřízněnou duší, mým vším. Ale po svatbě jsem získala i jeho matku. A tehdy začaly problémy.
Moje máma se neudrží a dychtivě mi posílá zprávy plné hněvu. Zablokovala jsem nespočet čísel, ale ona si vždy najde nové, ze kterého mi píše. Obsah zpráv se liší, ale vždy jsou plné nadávek. Moje matka mi přeje strašné věci, zahrnující smrt a nemoc. Jak může matka psát takové věci své vlastní dceři? Ona to nevidí jako
Zažili jste někdy nejistotu života v pronajatém bytě s rodinou? Nikdy není pocit bezpečí nebo stability; může se stát cokoliv. Majitel může náhle potřebovat byt zpět, nebo jeho dítě může přestat studovat a potřebovat místo k bydlení. Nebo se sousedé začnou chovat tak, že je život tam nesnesitelný.
Naše „silná“ rodina, tedy ta, která měla být „v dobrém i zlém…“, vydržela jen něco málo přes dva roky. Hned po svatbě začal Jan, nyní jako manžel, pracovat dlouhé hodiny.
Ať se stane cokoliv, rodiče jsou vždy připraveni pomoci. Ať už jde o neúspěch v práci nebo rozchod, na podporu rodičů se můžete vždy spolehnout. Někdy však návrat domů odhalí víc než jen útěchu.
Ukazuje se, že nejsem pomstychtivá osoba, což je překvapivé vzhledem k světu, ve kterém žijeme. Bylo slunečné sobotní odpoledne a já si užívala klidnou procházku na naší zahradě, nasávala krásu kolem sebe a dýchala čerstvý vzduch. Najednou jsem si všimla ženy v slunečních brýlích, jak na mě mává. Když jsem se přiblížila, uvědomila jsem si, že je to moje švagrová, Marie. To, co se stalo dál, mi přineslo bolestné vzpomínky, které jsem si myslela, že jsem dávno pohřbila.
– Šéf byl trochu podrážděný. Nemá rád, když lidé chodí pozdě. Proč ti nepomohla tvoje máma? Je taky nemocná? – Ne… Jana a její
Za celou tu dobu koupil jen dvakrát chleba a jednou mléko. A to jen proto, že jsem ho o to požádala. Jmenuji se Klára.