Jsem matka, která se snaží pochopit, proč mi dcera tají svého přítele. Vzpomínám na její dětství a na to, jak jsme si byly blízké, ale teď mezi námi stojí zeď mlčení. Rozhodla jsem se jednat a zjistit pravdu, i když mě to stálo víc, než jsem čekala.
Jednoho rána jsem se probudila a zjistila, že už nikdy nebudu chodit jako dřív. Můj manžel Petr se ale nevzdal a naučil se pro mě česat vlasy, abych se cítila krásná i v těch nejtěžších chvílích. Náš příběh je o bolesti, naději a síle obyčejné lásky.
Jmenuji se Petr Novotný a před rokem jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku při tragické autonehodě. Viníkem byl sousedův syn Martin, kterého jsem znal od jeho dětství. Můj příběh je o bolesti, nenávisti, ale i o tom, jak těžké je najít v sobě sílu odpustit.
Nikdy bych nevěřila, že v šedesáti letech ještě zažiju lásku, která mi převrátí život naruby. Můj příběh je o odvaze jít za štěstím navzdory očekáváním rodiny i společnosti. Prožila jsem bolest, ztrátu i nový začátek – a teď se ptám: má člověk právo na štěstí v každém věku?
Předali jsme s manželem naší dceři byt po mých rodičích, protože jsme věřili, že jí tím pomůžeme začít nový život. Místo vděčnosti a rodinné soudržnosti jsme ale pocítili bolestné odcizení a ztrátu místa v její blízkosti. Teď přemýšlím, jestli je možné milovat příliš a jestli dobro opravdu vždy najde cestu zpět.
Jednoho deštivého odpoledne jsem zjistila, že mi zmizela vajíčka z lednice. Když jsem se zeptala své snachy Lucie, kde jsou, obvinila mě z lakoty a oznámila, že si koupí vlastní lednici. Tato událost rozvířila staré rodinné spory a přiměla mě přemýšlet, co vlastně znamená být rodina.
Jednoho letního večera jsme s partou kamarádů vytáhli vanu na ulici a rozpoutali bláznivou bublinkovou párty. Zpočátku to byla jen legrace, ale když se do toho vložili sousedé a policie, začalo jít do tuhého. Tahle noc mi navždy změnila pohled na přátelství, svobodu i hranice zábavy.
V den mé svatby s Petrem chyběli jeho rodiče. Přes mé prosby je nepozval, protože staré křivdy a hrdost byly silnější než touha po smíření. Po letech se ptám sama sebe, jestli lze napravit, co bylo zničeno, a jestli jsme opravdu udělali správné rozhodnutí.
Jmenuji se Jan a právě teď sedím v kuchyni, zatímco moje druhá žena Sabina na mě křičí, že žiju minulostí. V hlavě mi běží vzpomínky na Elišku a naši dceru Klárku, které jsem opustil kvůli touze po novém začátku. Teď, když vidím, jak se mi život rozpadá pod rukama, nevím, jestli mám sílu napravit své chyby.
Jmenuji se Marie, jsem babička tří vnoučat a celý život jsem snila o rodinném domě na břehu Vltavy. Když se mi konečně podařilo splnit si tento sen, staré rodinné spory, žárlivost a nevyřčené křivdy vypluly na povrch. Teď se ptám sama sebe – je možné postavit štěstí, aniž bychom obětovali city těch, které nejvíc milujeme?
Od dětství jsem nosil(a) obnošené oblečení, jedl(a) levná jídla a nikdy jsem nebyl(a) na dovolené. Máma šetřila každou korunu, ale já jsem za to platil(a) cenu v podobě studu, osamění a pocitu méněcennosti. Dnes se snažím pochopit, jestli to všechno stálo za to, nebo jestli jsem jen ztratil(a) kus sebe.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že se ocitnu v situaci, kdy budu bojovat sám se sebou kvůli ženě, která patří mému bratrovi. Vše začalo na svatbě mého bratra, kde jsem poprvé pocítil něco, co mě děsilo i přitahovalo zároveň. Tento příběh je o vnitřním boji, rodinných konfliktech a hledání cesty zpět ke svému svědomí.
