Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své bývalé ženy a doufal, že mi otevře. Vzpomínky na naši společnou minulost mě pronásledovaly a já si uvědomil, jak moc jsem ztratil kvůli své vlastní slabosti. Teď už vím, že některé chyby se nedají napravit, a zůstává jen otázka, jestli mi někdy dokáže odpustit.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu žárlit na dítě. Ale když můj muž Petr tráví veškerý čas se svou dcerou z prvního manželství, zatímco já a náš malý syn jsme na druhé koleji, začínám pochybovat, jestli jsme pro něj vůbec důležití. Příběh o bolesti, nejistotě a hledání místa v rodině, která je rozdělená mezi minulostí a přítomností.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s pocitem méněcennosti, který mi vštěpovala vlastní matka. Když jsem se rozhodla postavit za sebe a změnit svůj život, musela jsem čelit nejen jejímu odporu, ale i nepochopení celé rodiny. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít vlastní hodnotu v prostředí, kde vás neustále někdo sráží, a jaké to je, když se konečně rozhodnete říct dost.
Jmenuji se Ondřej a vyprávím příběh o tom, jak se naše rodina rozpadla, když táta odešel za jinou ženou a máma propadla depresím. Všechno jsem sledoval očima dospívajícího syna, který se snažil pochopit, kde je pravda a kdo za to všechno může. Příběh je o vině, odpuštění a hledání světla v temných chvílích.
Jmenuji se Ivana a ve svých devětadvaceti letech jsem se ocitla sama na mateřské, když můj partner odmítl převzít odpovědnost za našeho syna a vše přenechal své matce. Můj příběh je o tiché bolesti, ztracené důvěře a každodenním boji za pochopení a podporu. Ptám se: Kam se poděla láska, když přišly skutečné zkoušky?
Jmenuji se Kristýna a před deseti lety jsem musela opustit svou dvanáctiletou dceru Evu, abych mohla pracovat v Německu a zajistit nám lepší život. Dnes, když je Eva dospělá, cítím mezi námi propast, kterou způsobila má tehdejší volba. Příběh o vině, nevyřčených slovech a hledání odpuštění.
Jmenuji se Lucie a právě prožívám nejnapjatější období svého života. Můj manžel a švagrová se rozhodli, že budu hlídat její dítě, protože jsem přece ‚jen‘ na mateřské. Bojuji s pocitem viny, tlakem rodiny a touhou postavit se za sebe i své děti.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala dětem, ale na stáří jsem zůstala sama a zapomenutá. Po smrti manžela se moje dcery odcizily a já se ocitla v chudobě, přestože jsem jim dala všechno. Teď se ptám – má vůbec smysl obětovat se pro rodinu, když nakonec zůstane člověk sám?
Jednoho dusného červnového večera jsem se hádala s mámou, která nikdy nepochopila, proč potřebuji být chvíli sama. Utekla jsem do staré chaty po dědovi na Šumavě, kde jsem čelila nejen prachu a samotě, ale hlavně svým strachům a rodinným tajemstvím. Tenhle léto mě změnilo víc, než jsem čekala – a pořád nevím, co znamená být opravdu svobodná.
Od chvíle, kdy se ke mně a mému manželovi nastěhovala jeho maminka, se můj život obrátil vzhůru nohama. Neustálé napětí, kritika a pocit, že už nejsem paní svého domova, mě nutilo přemýšlet, kde je hranice mezi úctou a sebeúctou. Toto je příběh o tom, jak jsem hledala svůj hlas uprostřed rodinných konfliktů.
Sedím v kuchyni svého panelákového bytu na pražském sídlišti a přemýšlím, proč mě vlastní děti odmítly přijmout pod svou střechu. Samota mě tíží, ale snažím se najít nový smysl života i bez rodiny, která mi zůstala vzdálená. Příběh o bolesti, naději a hledání radosti v každodenních maličkostech.
Jmenuji se Ivana a můj život se obrátil naruby ve chvíli, kdy jsem se rozhodla najít biologické rodiče své adoptované dcery Aničky. Když jsem je našla, stáli na hlavním nádraží v Praze s pár taškami a zoufalstvím v očích. Pozvala jsem je k nám domů, aniž bych tušila, jak moc to změní naše životy a jak hluboce budu muset přehodnotit, co znamená být matkou.
