Moje matka byla vždy kontrolující postavou v mém životě. Ne ke všem, ne. Jen ke svým dětem. Náš otec měl v minulosti dobrou práci, ale to nás neochránilo před její přehnanou povahou.
Můj biologický otec opustil moji mámu, když jsem byla ještě batole. Až do svých deseti let jsem říkala svému nevlastnímu otci „tati“, aniž bych věděla, že není můj skutečný otec. Když jsem se dozvěděla pravdu, vůbec mě to nezasáhlo. Už jsem nebyla malá holčička, takže jsem svého nevlastního otce nadále považovala za tátu. Ale teď, když se blíží svatba mé mladší sestry, bojuji se žárlivostí a zmatením ohledně chování mého nevlastního otce.
Eliška se narodila tři roky před Sárou. Jako starší sestra vždy pomáhala a podporovala Sáru všemi možnými způsoby. Na statku bylo spousta práce: domácí práce, péče o hospodářská zvířata a školní povinnosti. Dětství dívek nebylo ve srovnání s jejich vrstevníky z města vůbec snadné. Přesto je to sblížilo, dokud
– Řekla jsem mu, že nemohu lhát jeho ženě. Myslela jsem, že má poměr. Ale ne, řekl, že byl v dětské nemocnici. Předpokládala jsem, že jde o naše vnoučata.
Moje tchyně se chová jako rozmazlené dítě. Je to dospělá žena, téměř 60 let, ale chová se velmi nezrale. Můj manžel je její jediný syn. Podporuje ji ve všem a jednoduše svou matku zbožňuje. Věřím, že si to užívá a využívá toho. Jsem již matkou dvou dětí a plánujeme třetí. Uvědomuji si, že doma,
Udělala jsem v životě mnoho chyb, ale ta největší je stále vedle mě a nevím, co s tím dělat. Bylo mi 24, když jsem se vdala za muže jménem Michal. Byl o tři roky starší než já. Tehdy se zdál jako rytíř na bílém koni. Nosil mi květiny, dával dárky, nosil těžké tašky a nikdy mě nezklamal. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Nikdy jsem si nepředstavovala, že mé dobré úmysly povedou k rodinnému sporu. Chtěla jsem zajistit budoucnost svých dětí a rozhodla jsem se rozdělit dům rovným dílem mezi ně. Můj syn se rozhodl prodat svůj podíl, ale nepřemýšlel o tom, kde budu bydlet. Co když mě noví majitelé vyženou? Tento dům je v naší rodině po generace a teď se bojím, že o něj přijdu.
Před několika lety jsem se rozvedla se svým manželem, Markem. Naše dcera byla tehdy jen rok a půl stará, ale nechtěla jsem zůstat v manželství jen kvůli našemu dítěti. Byla jsem připravena jít dál a nakonec jsem to udělala, když jsem vstoupila do nového vztahu s mužem jménem Jan. Jan je úplně jiný než můj bývalý manžel. Zatímco Marek věřil, že jeho
Seznámil se s manželkou na místní komunitní akci. Oba byli nadšení, inteligentní a upravení—dokonalý pár. Nyní, po pěti letech manželství, bojují s dopady její extrémní šetrnosti na jejich vztah a budoucí plány.
Vychovávat dítě, zvláště dceru, znamená dát jí to nejlepší ze všeho. Můj manžel a já jsme si to uvědomili téměř současně. Naše dcera, Anna, se narodila pozdě v našem životě a věděla jsem, že bude naše jediné dítě. I když jsem ležela v nemocnici ve křehkém stavu, stále jsem opakovala to samé: kupte ty nejlepší pleny a
Někdy vařil její manžel. Všechny pokusy naučit ji vařit skončily neúspěchem. Postupem času se do jejich domu nastěhovala matka ženy, a to znamenalo začátek konce.
Myslela jsem si, že mám štěstí na manžela, který nezapadá do stereotypu. I když je nemocný, nevyhýbá se svým povinnostem. Ale když tentokrát onemocněl, všechno se změnilo.
