"Navrhli jsme přestěhovat tátu do domova důchodců. Když to Honza uslyšel, propukl v pláč a odmítl: Nevím, co říct, jsem rozpolcený"

„Navrhli jsme přestěhovat tátu do domova důchodců. Když to Honza uslyšel, propukl v pláč a odmítl: Nevím, co říct, jsem rozpolcený“

Jsem rozpolcená. Jako svobodná matka vychovávající svého syna mu musím věnovat hodně pozornosti a zajistit mu šťastné dětství. K tomu mám starého nevlastního otce, kterému je 86 let a žije v chátrajícím domě na venkově. Průměrný věk obyvatel této vesnice je kolem 75 let. Svého biologického otce si nepamatuji. Někdy si vzpomenu

"Synu, Ona Není Pro Tebe. Proč Si Ji Brát? Raději Si Koupíme Auto. Později Mi Poděkuješ"

„Synu, Ona Není Pro Tebe. Proč Si Ji Brát? Raději Si Koupíme Auto. Později Mi Poděkuješ“

Linda nemohla snést myšlenku, že by si její syn, Michal, vzal Janu. Měla pro něj velké plány a viděla Janu jako hrozbu pro jejich blízký vztah. Michal byl její pýcha a radost, její opora a ten, na koho se spoléhala do budoucna. Proč se jí nezeptal na radu před tak velkým rozhodnutím? – „Mami, Jana a já jsme se rozhodli vzít. Svatba bude za dva měsíce.“ Linda byla odhodlaná změnit jeho názor.

"Život s tátou, zatímco bratr si budoval vlastní život: Ale v tátově závěti nebylo zmíněno, že dům bude můj"

„Život s tátou, zatímco bratr si budoval vlastní život: Ale v tátově závěti nebylo zmíněno, že dům bude můj“

Když jsme vyrůstali, často jsme se s bratrem hádali. Je o tři roky mladší než já a náš otec téměř vždy stál na jeho straně. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: nebyli tam rodiče a ostatní děti mě chápaly a často kritizovaly Jakuba za jeho aroganci a domýšlivost. Neuplynul den, aby se mi nevysmíval za mé zájmy a volby.