Kdysi pečlivá hospodyně, která připravovala složitá jídla a udržovala svůj dům bez poskvrny, nyní spěchá s domácími pracemi a spoléhá na jídlo z restaurací. Vaří jen o víkendech, a to jen tolik, aby se dalo přežít.
Bylo mi teprve 24 let, když mě můj manžel opustil s naší malou dcerou, Aničkou. Byly jí tehdy jen tři roky. Můj manžel odešel, protože nezvládal rodinné povinnosti – raději utrácel peníze za sebe a svou novou přítelkyni než za nás. Nyní, o několik let později, je můj vztah s Aničkou napjatý a jednoduchá žádost o pomoc v domácnosti vedla k obvinění, že se snažím zničit její život.
Paní Nováková byla na cestě vyzvednout svou vnučku, cítíc vzácný pocit radosti. Neustále se usmívala, její podpatky klapaly o chodník jako za jejích mladých let. Důvodem jejího štěstí bylo, že si konečně zajistila vlastní bydlení. Byt byl v novostavbě, prostorný a světlý, i když to byl jen jednopokojový byt. Musela šetřit téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na
Zdědili jsme od ní velký dům, ale bylo mnoho dědiců, takže jsme se rozhodli dům prodat a jednoduše rozdělit peníze, abychom se vyhnuli hádkám a skandálům. Před měsícem se situace zhoršila.
„Jako každá normální žena jsem vždy snila o šťastné a silné rodině. Jsem vdaná 10 let a během těchto let jsem svou manželskou roli plnila dokonale – vždy jsem podporovala svého manžela, který přináší domů peníze,“ říká Eva. „Dělala jsem vše, co bylo v mých silách, abych zlepšila náš život jakýmkoli způsobem. Chtěla jsem, aby náš domov byl příjemný, krásný a útulný. Ale teď se cítím uvězněná v roli, kterou jsem si nikdy nevybrala.“
Náš vztah byl od začátku problematický. Ona byla zvyklá, že se jí všichni klaní, dokonce i její rodiče, ale já jsem nebyla jednou z nich.
Je to stále krize středního věku? Moje manželka má 54 let, já 56. Jsme manželé už přes 30 let a máme dvě děti. Známe se navzájem do detailu, ale v poslední době se hodně změnila. Ne že bychom se pohádali. Ne. Ale někdy nevím, jestli se mám smát nebo plakat nad její nezralostí.
V mnoha českých rodinách s více dětmi se často odehrává stejný scénář: jedno dítě se stane oblíbencem jednoho nebo obou rodičů, zatímco druhé se cítí zanedbávané a nepodporované. To byl i náš případ. Všichni zbožňovali Honzu a já byla outsider. Moje matka jednou řekla
Od ledna 2016 podstupuje hlavní hrdinka tohoto příběhu, Eva, pravidelné chemoterapie. Během svého boje s rakovinou prošla čtyřmi složitými operacemi a nyní čelí své poslední chemoterapii. Jan, Evy manžel, ji chtěl překvapit a oslavit tento významný okamžik. Zorganizoval sbírku, sdílel Evy příběh a vyzval lidi k přispění.
Nikdo mě nechápe. Nedávno jsem vyhodila svého syna a nastěhovala se k mé snaše. Moje rodina si myslí, že jsem se zbláznila. Nelituji svého rozhodnutí. Jediná hořká část je uvědomění, že jsem se mu nemohla postavit dříve. Můj zesnulý manžel byl pohledný muž: vysoký, tmavovlasý, se širokými rameny, hnědýma očima a drsnou pletí. Jeho hlas byl hluboký a sametový.
Píšu tohle ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemůžu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo jí diktuje, co má dělat – náš nenáviděný zeť! Jako by jí vymyl mozek! Naše dcera
Nedávno se Jana podělila o bizarní situaci, která se odehrála v její rodině. Vždy věděla, že Petr má dítě z předchozího vztahu, ale nikdy nečekala, jaké komplikace to přinese.
