Jmenuji se Klaudie a nikdy bych nevěřila, že jednoho večera otevřu dveře a najdu svou dceru Martu s dítětem v náručí a slzami v očích. Její manželství se rozpadlo, ona je znovu těhotná a nechce o tom svému muži říct. Teď stojím před otázkou, zda ji mám přesvědčit, aby pravdu řekla, nebo ji chránit v jejím mlčení.
Po smrti mého bratra Petra jsem zůstala jen s krabicí starých fotek a pocitem, že pro naši rodinu už neexistuji. Vždycky jsme byli s Petrem nerozluční, ale jeho odchod všechno změnil – a nejvíc mě zraňuje, jak mě vlastní rodina odsunula stranou. Teď se ptám: má ještě smysl bojovat o místo v rodině, která mě přehlíží?
Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku, kterou jsem nikdy nedokázala úplně pustit z hlavy. Když jsem stála před jeho domem, otevřela mi žena, která vypadala jako moje zrcadlové já, a já pochopila, že minulost se nikdy nedá úplně uzavřít. Tento příběh je o odvaze čelit starým citům, o rodinných tajemstvích a o tom, jaké to je, když se člověk musí znovu najít.
Nikdy bych nevěřila, že se minulost vrátí v takové podobě. Při nedělním obědě nám syn představil svou snoubenku – a já v ní poznala dívku, která kdysi šikanovala mou dceru. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu mlčet, nebo ochráním svou rodinu, i když to může všechno zničit.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem se snažila skloubit práci, rodinu a péči o dvě děti. Moje maminka, paní Marie, mi nikdy nechtěla s vnoučaty pomáhat, což mě dlouho bolelo. Po nečekané události jsem však musela přehodnotit nejen svůj vztah k ní, ale i to, co znamená být rodinou.
V zoufalství jsem prodala rodinný dům, abych pomohla synovi, který se topil v dluzích. Netušila jsem, že všechny peníze prohraje v hazardu a já zůstanu bez střechy nad hlavou i bez důvěry v něj. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem byla dobrá matka, nebo jen naivní žena, která ztratila všechno.
Celý život jsem žila pro svého syna Tomáše, protože po zradě manžela byl on jediným smyslem mého života. Když mě však Tomáš vyhodil z domu, musela jsem se postavit sama za sebe a najít cestu zpět k vlastní důstojnosti. Můj příběh je o bolesti, odpuštění a hledání nové naděje.
Všechno začalo jedním výbuchem vzteku u rodinného stolu, kdy jsem konečně řekl nahlas to, co jsme všichni roky dusili v sobě. Můj otec, matka i sestra byli šokovaní, když jsem oznámil, že se stěhuji pryč a nechávám za sebou všechno, co jsem znal. Ten večer změnil naše životy navždy a já se dodnes ptám, jestli jsem udělal správnou věc.
Jmenuji se Petra a žiju v pražském paneláku, kde jsem se kdysi sblížila se sousedkou Lenkou díky našim dětem. Zpočátku jsme si pomáhaly, ale postupně se z mé ochoty hlídat jejího syna stala samozřejmost, která mě začala dusit. Teď stojím před rozhodnutím, jak jí říct, že už dál nemůžu, aniž bych ztratila sama sebe nebo rozbila naše sousedské vztahy.
Nikdy bych nevěřila, že mi vlastní dcera jednou řekne, ať nepřijdu na její svatbu. Po třicet let jsme byly se Zuzkou nerozlučné, sdílely jsme všechno, ale její vztah s Petrem všechno změnil. Teď stojím před otázkou, jestli jsem selhala jako matka, nebo jestli je to jen další zkouška našeho vztahu.
Jsem Marie, vdova z malého města u Plzně. Můj zeť Tomáš mě tlačí, abych prodala dům, kde jsem prožila celý život, jen aby si s mou dcerou mohl koupit nový. Bojuji s pocitem zrady, nejistoty a strachu z budoucnosti, zatímco se naše rodina rozpadá kvůli penězům a nevyřčeným křivdám.
Celý život jsem cítila, že do naší rodiny nepatřím. Po nalezení maminčina deníku jsem konečně pochopila, proč se ke mně chovala jinak než k mému bratrovi a sestře. Ten deník mi změnil pohled na minulost i na sebe samu.
