Jsem Jana a nikdy nezapomenu na ten dusný červnový den, kdy jsem se s nemocnou dcerkou vydala vlakem do Ostravy. Všechno šlo špatně, dokud se neobjevil pan Karel, který mi nabídl pomoc, když už jsem byla na pokraji sil. Jeho laskavost mi změnila pohled na lidi a dodnes přemýšlím, proč je tak těžké si o pomoc říct.
Jednoho deštivého večera jsem zaparkoval svou starou modrou Škodu Felicii na nábřeží pod Karlovým mostem, protože jsem spěchal za nemocnou maminkou do nemocnice. Když jsem se vrátil, auto už nebylo – vzala ho rozvodněná Vltava a já zůstal stát v dešti s pocitem viny a zoufalství. Můj příběh je o tom, jak jeden špatný čin může spustit lavinu událostí, které změní celý život.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jedno špatné rozhodnutí dokáže zničit celý můj život. V touze ochránit naši rodinu jsem se uchýlil ke lži, která mě nakonec stála nejen manželku, ale i důvěru mých nejbližších. Tohle je příběh o tom, jak falešný bankrot rozmetal všechno, co jsem miloval.
Jednoho deštivého večera jsem stála v kuchyni a poslouchala, jak se rodiče hádají kvůli mému rozhodnutí studovat teologii. Všechno, co jsem do té doby považovala za jisté, se začalo hroutit. Díky víře, modlitbě a nečekané podpoře jsem však našla sílu postavit se za sebe a odpustit.
Jmenuji se Alexandra a celý život jsem žila ve stínu svého staršího bratra Tomáše. Táta mu věnoval všechnu pozornost, zatímco já jsem se snažila získat aspoň kousek jeho lásky. Tento příběh je o bolesti, kterou v sobě nosím, a o tom, jak těžké je najít své místo v rodině, kde láska není rozdělená spravedlivě.
Pět měsíců jsem žila v bytě s tchánem, který mi převrátil život naruby. Modlitba a víra mi pomohly najít klid uprostřed rodinných konfliktů a naučit se odpouštět. Dnes se ptám sama sebe, jestli bych dokázala být stejně silná i bez víry.
Jsem babička dvou vnoučat, Aničky a Matýska. Zatímco Anička je mou radostí a sluncem, k Matýskovi si nedokážu najít cestu. Bojuji s pocitem viny a strachem, že rozděluji rodinu, a ptám se sama sebe: Proč je láska někdy tak nespravedlivá?
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, jak moc může jeden neobvyklý růst mého syna změnit život celé naší rodiny. Od chvíle, kdy jsme zjistili, že náš malý Matěj je ve svých osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička, se náš svět obrátil vzhůru nohama. Bojujeme s nepochopením okolí, strachem o jeho zdraví i vlastními obavami, ale zároveň se snažíme najít sílu a lásku v každodenních radostech.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali ze školy, že můj syn Matěj omdlel a zranil se. Vždycky jsem ho učil, jak se má zachovat, když cítí, že na něj jde slabost, ale tentokrát to neudělal. Když jsem zjistil, proč, roztrhlo mi to srdce a změnilo pohled na celý náš školní systém.
Jmenuji se Marie a po čtyřiceti letech v nemocnici jsem se konečně dočkala důchodu. Místo klidu mě ale čekalo nečekané napětí s dcerou, která předpokládala, že teď budu hlídat vnoučata na plný úvazek. Musela jsem si vybojovat právo na vlastní život a štěstí, i když to znamenalo zklamat vlastní rodinu.
Jedno ráno jsem nastoupil do autobusu cestou do práce a kvůli drobné chybě a roztržitosti způsobené mou dcerou jsem se dostal do konfliktu s řidičem. Banální situace se rychle změnila v dramatickou hádku před zraky ostatních cestujících. Tento zážitek mě donutil přemýšlet o lidskosti, empatii a o tom, jak snadno může být člověk odsouzen.
Jmenuji se Tomáš a v sedmi letech jsem napsal dopis, ve kterém jsem prosil o novou rodinu. Po rozdělení se sourozenci v pěstounské péči jsem se snažil najít místo, kde bych mohl znovu věřit a patřit. Můj příběh je o naději, bolesti odloučení a odvaze dítěte hledat lásku.
