Můj milovaný manžel, Jan, zemřel těsně po svých 40. narozeninách. Nyní, jako ovdovělá matka se dvěma malými dětmi, se snažím vyrovnat se s touto ztrátou. Aby toho nebylo málo, jeho rodiče oznámili, že se chtějí přestěhovat k nám domů.
Nedávno mě můj manžel Jan rozrušil tím, že mi řekl, že brzy nedostane svůj měsíční bonus. Později jsem však zjistila, že tyto peníze používal na splácení půjčky na auto své bývalé manželky. Jan se s ní rozvedl před několika lety. Nezajímalo mě, proč se rozešli nebo jaký mají nyní vztah. Vím jen, že
Situace je následující. Když moje dcera porodila, snažila jsem se jí pomoci: zůstávala jsem s vnučkou, brala ji na procházky, krmila ji a prala prádlo. Snažila jsem se dělat vše, aby si moje dcera mohla odpočinout, protože vím, jak těžké je starat se o malé dítě. Ale pak se moje pomoc začala brát jako samozřejmost. Moje dcera a její manžel začali častěji chodit ven, předpokládajíc, že tu vždy budu, abych se postarala o jejich dítě. Nakonec jsem musela říct, že mám svůj vlastní život a plány.
Když jsem byla na vysoké škole, bydlela jsem u své tety a strýce, a můj manžel bydlel vedle. Tak jsme se seznámili. Jakub je o pět let starší než já, ale od prvního dne
„Švagrová mého manžela se objevila na našem prahu s plačícím dítětem a tvrdila, že nemá kam jinam jít a že by měla být právoplatnou majitelkou prostorného domu po babičce. Toto je příběh rodinného konfliktu, zoufalství a složitostí dědictví.“
Paní Novákovou jsem poznal přes svou tetu. Pracovaly spolu. I když se časem přestaly vídat, občas jsem si s paní Novákovou rád popovídal. Měli jsme podobné povahy. Život paní Novákové nebyl vůbec snadný. Ve třiceti pěti letech porodila svého druhého syna a jen o rok později jí náhle zemřel milovaný manžel. Zůstala sama v malém dvoupokojovém bytě s
Když bylo Aničce pouhých 5 let, její otec nás opustil. Vychovávala jsem ji sama, zvládala několik zaměstnání, abych jí zajistila vše potřebné. Nebylo to snadné, ale chtěla jsem, aby nikdy necítila nedostatek. Brala jsem si volno z práce, abych s ní mohla být, obětovala jsem svůj osobní život. Teď, když plánuje svou svatbu, mi řekla, že nejsem pozvaná. Toto je můj příběh.
Byla už těhotná, takže jsme neměli moc na výběr. Neviděl jsem důvod odkládat svatbu, protože jsem ji miloval. A tak jsme do toho šli.
Jana vždy doufala, že její děti, Jakub a Eliška, zůstanou blízcí. Ale jak stárli, rodinný statek se stal bojištěm jejich protichůdných snů a tužeb.
Jana a Michal doufají, že jim dovolíme nastěhovat se do domu, který s manželem momentálně pronajímáme. Ale já to nechci. Tady je důvod.
Když se Eva vrátila z práce, její manžel vypadal dost zvláštně. Jan seděl na gauči, hluboce zamyšlený. „Co se děje, miláčku?“ zeptala se Eva. Jan vysvětlil, že jeho matka opět přišla a začala si stěžovat. Řekla, že snacha by neměla být ke své tchyni tak hrubá jako Eva. „Zase se sem vřítila…“
Měli jsme spolu hezké chvíle; byl to slušný muž, pracoval přiměřeně dobře a na jeho plat bych si nestěžovala. Celkově byl živý člověk, ale život s ním se ukázal být noční můrou.
