„Být Hodný na Svého Bratra Mi Přineslo Jen Potíže. Rozhodl Jsem se Ho Poučit“
Jak jsme stárli, nic se nezměnilo. Bral si všechno, zvláště pokud to patřilo někomu jinému. Když jsme byli děti, neustále jsme se hádali, protože si vždy bral mé hračky.
Jak jsme stárli, nic se nezměnilo. Bral si všechno, zvláště pokud to patřilo někomu jinému. Když jsme byli děti, neustále jsme se hádali, protože si vždy bral mé hračky.
Moje dcera je vzdělávána doma, takže tráví většinu dne doma. Zavolala jsem jí během oběda: – Měla jsi oběd? – Ano, táta přinesl pizzu. Byla jsem zaskočená.
Každý má svou představu o tom, co znamená starat se o někoho. Pro moji mámu to ale znamená dělat všechno za mě. Už od dětství mě to unavovalo. Snažila se vybrat ty nejlepší hračky, nejzajímavější pohádky a nejlepší mimoškolní aktivity pro mě. Dokonce se snažila vybírat i mé přátele. Stále si pamatuji, jak trapně jsem se cítil, když se objevila na mých hodinách.
Snažila se nasadit statečnou tvář a obecně prezentovat vše v lepším světle, ale dělala to spíše nešikovně. Z toho, jak se snažila „zachránit si tvář,“ jsme poznali, že věci zdaleka nejsou dokonalé.
Můj bratr sní o velkolepé svatbě s obrovským seznamem hostů, designovým oblekem, ohňostrojem, limuzínou a všemi možnými ozdobami. Problém je, že ani on, ani jeho snoubenka si to nemohou dovolit. Přesto se rozhodli pro tuto extravagantní událost. Nyní mě prosí, abych mu půjčil peníze, s tím, že mi je splatí v měsíčních splátkách. To mě dostalo do obtížné situace.
Upřímně, nikdy jsem nechápala, když lidé říkali, že žádné dítě není cizí. No, jsou. Například syn mého manžela (z jeho prvního manželství) mi připadá úplně cizí. Bohužel nemám vlastní děti a nikdy mít nebudu. Ale mám synovce, který je jako můj vlastní syn. Můj bratr zemřel brzy, takže jsem ho vychovala sama.
Malý Tomášek přiběhl s otevřenou náručí. Osmiletá Anička stála v rohu, kousala si ret—babička pro ni nic nepřinesla. Vždycky to tak bylo, ale nikdy si nestěžovala.
Všichni její bratranci jsou hluční a neustále si stěžují na život. Jana má silnou osobnost, na rozdíl od své dobrosrdečné matky. Snaží se najít klid uprostřed neustálých rodinných hádek.
Byl ztělesněním gentlemana. Všechny mé přítelkyně mi záviděly. Nesl mě v náručí na radnici. Sliboval, že se budu cítit jako královna. Přísahal, že mě udělá šťastnou navždy. Ale sliby se často porušují.
Učení mě zcela vyčerpalo. Opravdu miluji své studenty, což činilo rozhodnutí opustit školu z vlastní vůle ještě těžším, než kdybych byla nucena odejít.
S manželem jsme spolu už 35 let. Prošli jsme si mnoha vzestupy a pády, dokonce jsme uvažovali o rozvodu. Nyní, když se blížíme k důchodu, toužíme po klidu a stabilitě. Žijeme v útulném domě s naším milovaným psem. Když ale náš syn přišel žádat o finanční pomoc, musela jsem učinit těžké rozhodnutí.
Nechci říkat, že je můj manžel maminčin mazánek, ale každý den mě o tom přesvědčuje víc a víc. Jde o to, že Honza svou matku naprosto zbožňuje. Řeší všechny její problémy, jen aby se ujistil, že se nestresuje nebo nepřetěžuje. Před několika lety zemřel Honzův otec a nyní se můj manžel stará o všechny opravy v jejím domě. Pokud něco