Mnoho lidí si udělá nepřátele, když začne boj o dědictví, ale nikdy jsem nemyslel, že se to stane mně. Mám mladšího bratra a oba žijeme v oddělených domech, které nám naši rodiče koupili. Můj otec zemřel před třemi lety a letos jsme také pohřbili moji matku. Po pohřbu můj bratr začal mluvit o mém domě.
Věřím, že matka by měla milovat své děti stejně. Jak může matka milovat jedno dítě a druhé odstrkovat? Jak se ukazuje, je to možné. Moje vlastní dcera je toho nejlepším příkladem. Moje Klára je hrdá žena, která chodila jen s chlapci z dobrých rodin. Vybrala si manžela, který byl sportovec. Karel studoval na
Pár z Prahy čelil mnoha výzvám a bolestem na své cestě k rodičovství. Navzdory obtížím si udrželi víru a naději. Jejich vytrvalost byla odměněna zázračným požehnáním právě včas na Den díkůvzdání!
Mám dvě vnoučata: 9 a 6 let. Upřímně řečeno, hlídání dětí mě nebaví a jejich rodiče to zvládají sami dobře. Vychovala jsem svého syna sama, takže jsem vyčerpaná z neustálých povinností. V mládí jsem nebyla zvlášť atraktivní, takže jsem se spokojila s prvním mužem, který o mě projevil zájem, a otěhotněla jsem. Tehdy byla jiná doba. Samozřejmě zmizel, jakmile se to dozvěděl.
Bylo mi teprve 12 let, když se moje matka rozhodla znovu vdát. Její nový manžel mě nechtěl mít poblíž, takže mě poslala žít k babičce. Moje matka nám nikdy nijak nepomohla—zajímala ji jen její nový manžel, a babička a já jsme musely přežít z jejího malého důchodu. Babička nikdy neměla ráda
Kaylee váhá, zda se připojit k manželově tetě na dovolenou u moře. Loňský výlet je zanechal bez peněz a zklamané, a ona nechce opakovat stejnou zkušenost.
Zpočátku spolu vycházely dobře a snažily se vyhnout konfliktům. Karel pracoval jako mechanik, zatímco Hana nastoupila jako zdravotní sestra v místní nemocnici.
Upřímná poznámka matky o její novorozené dceři, že je „obyčejná,“ vyvolala kontroverzi. O několik let později Anička rozkvetla v ohromující mladou dámu, čímž dokázala, že krása se skutečně vyvíjí v průběhu času.
Potřebuji radu. Jak mám jednat se svou tchyní? Už osm měsíců nenavštívila své vnoučata. Nevolá ani nepíše, i když bydlíme ve stejném městě. Bydlíme velmi blízko sebe. Osobně ji nepotřebuji, aby k nám chodila, ale hluboce mě zraňuje její přístup k mým dětem. Proč je ignoruje? Jako by je vymazala ze svého života.
Pravděpodobně je to moje chyba; měla bych být asertivnější, ale nějak to nedokážu. Proto ve třiceti letech nemám vlastní život. Bydlím s matkou a dělám, co chce ona. Nemůžu ani jít na procházku s přáteli, aniž by volala všem, které zná, aby mě zkontrolovala.
Jmenuji se Petr. Hluboce si vážím své rodiny, což je hodnota, kterou mi vštípil můj otec, který vždy zdůrazňoval, že nic není důležitější než rodina. Byl pilířem síly a podpory pro nás všechny, včetně našich vzdálených příbuzných. Poskytoval finanční i emocionální podporu všem. Bohužel zemřel, ale jeho učení zůstává se mnou. Od mladého věku jsem se snažil
Vždycky jsem pomáhala své tchyni: nosila jsem jí nákupy a vozila ji, kam potřebovala. Ona a můj manžel se také dohodli, že každému ze svých synů dá dům. Ale věci nešly podle plánu.
