Jednoho večera jsem se vracel z práce a všiml si svého souseda, jak sedí na verandě, slzy mu stékaly po tváři. Muž středního věku zíral do dálky, očividně rozrušený. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
Moje dcera mě prosila, abych nechala svého bývalého manžela zpět do našich životů, ale bála jsem se, že odpuštění by vedlo jen k dalšímu zlomenému srdci. Koneckonců, lidé se málokdy mění.
Cítila jsem se provinile za to, že jsem nakoupila tolik potravin, ale musela jsem nakrmit manžela a syna. Celý den byl boj a večer jsem byla přemožena bolestí hlavy. Chtěla jsem jen trochu klidu.
Miluji ho z celého srdce. Měla jsem obrovskou hádku s mojí tchyní ohledně našeho domu. S manželem jsme spolu pět let. Žijeme v mém domě. Protože v blízké budoucnosti
Řekl jsem jí, že může vidět a mluvit s naším otcem jen tehdy, když budu přítomen. Proč? Existuje mnoho důvodů! Moje sestra má nyní 35 let, ale
Můj syn se oženil před téměř deseti lety s ženou, která byla již jednou vdaná a měla krásnou dceru. Přijala jsem jak dítě, tak její matku s otevřenou náručí. Vždy jsem mladou rodinu podporovala, někdy finančně, někdy hlídáním dětí, aby si můj syn a jeho žena mohli odpočinout. Můj vztah s mou snachou nikdy nebyl skvělý, ale nikdy jsme se nehádaly. Její první
Úsilí se vyplatilo, protože jsme si dokázali koupit velký dům, pořídit auto a dokonce zařídit chalupu. Kromě toho jsem nikdy nešetřila na sobě.
Nikdy jsme neměli domácí mazlíčky a nikdy jsem necítil potřebu nějakého mít. Náhodou moji rodiče sdíleli stejný názor, takže jsem nikdy o mazlíčka nežádal. Ale jednoho dne se všechno změnilo.
Myslela si, že potřebuje dítě, aby její život byl úplný. Cítila tlak času, a tak se rozhodla mít dítě. Ale brzy poté se ocitla sama při výchově svého syna. Oběti, které přinesla, byly obrovské a konec byl daleko od šťastného.
Po svatbě jsme se s manželem rozhodli nejprve pronajmout byt. Více než pět let jsme pečlivě šetřili na vlastní bydlení. Ty roky jsem strávila představami o našem prvním domově—prostorném dvoupokojovém bytě s velkou kuchyní, útulným obývacím pokojem, ložnicí a světlou koupelnou. Dětský sen! Sen, který se nikdy nesplní… protože můj manžel měl jiné plány.
Nikdy mi neřekl, proč se rozvedl, a vyhýbá se jakékoli konverzaci o svých minulých vztazích. Neptám se, protože pokud nechce sdílet, neměla bych ho nutit.
Moje snacha neumí vařit a odmítá se to naučit. Říká, že je to ztráta času. Nerozumím těmto mladým ženám dnes. Možná, kdybych měla dceru, vychovala bych ji jinak, ale mám dva syny. Můj nejstarší má 31 let a nejmladší právě oslavil 18. Můj nejstarší syn se oženil před rokem. Jeho žena je opravdu milá: chytrá, hezká, čistotná, ale neumí vařit.
