Matka by měla milovat své děti stejně. Jak může matka upřednostňovat jedno dítě a zanedbávat druhé? Bohužel, stává se to. Moje vlastní dcera je toho příkladem. Moje Eva je hrdá žena, která chodila jen s muži z bohatých rodin. Vybrala si manžela, který byl úspěšným právníkem. Ale teď se obávám, že budu muset vzít svou vnučku do své péče.
Můj otec má 57 let, jen o dva roky více než moje matka. Já mám 30 let a mám vlastní dítě. Víte, dospělý syn dospělých rodičů. Alespoň jsem si to myslel. Před nějakou dobou se můj otec, šedovlasý, ale robustní muž, rozhodl opustit rodinu. Rozhodl se rozvést s mojí matkou. Dozvěděl jsem se o tom před několika měsíci.
Vždy jsem věřila, že mám dokonalou rodinu. Dělala jsem vše pro svého manžela, úplně jsem se v něm a našich dětech ztratila. Nebudu lhát, vždy jsem si myslela
Když jsme začali chodit, můj manžel mi jasně řekl, že má děti a že jsou jeho nejvyšší prioritou. Věděla jsem, do čeho jdu, ale nikdy jsem nečekala, jaký emocionální a finanční dopad to na mě bude mít.
Jana a Petr právě odmaturovali. Oba chtěli vstoupit na pracovní trh, ale věci nešly podle plánu. Její rodiče zasáhli a Jana zůstala doma, aby vychovávala svého syna.
Moje tchyně nemůže vystát, že připravuji jídla dopředu na celý týden. „Proč musí můj syn jíst každý den to samé? Nemůžeš uvařit něco čerstvého?“ neustále si stěžuje.
Na příchod našeho miminka jsme se připravovali s velkou péčí, nakoupili jsme vše potřebné předem. Honza mi pomáhal, dokonce dokončil dětský pokojíček právě včas před narozením našeho dítěte. Ale pak se všechno zhroutilo.
Můj manžel měl úspěšnou kariéru a žili jsme pohodlně. Poskytli jsme našim dětem vše, co potřebovaly a ještě víc. Nyní, v důchodu, se cítím stále více izolovaná, protože moje děti volají méně často. Nemohu si pomoci, ale přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Vyrůstal jsem v domácnosti s jedním rodičem a od své matky jsem se naučil hodnotu tvrdé práce, když se snažila zvládnout několik zaměstnání, aby nás uživila. Nyní, jako otec, pracuji na noční směně, abych zajistil svou rodinu, ale moje žena mé úsilí neocení.
Když jsme spolu chodili, vždy zdůrazňovala naše rozdíly, jako by naznačovala, že nejsem hodna jejího syna. Ukazovala to skrze chytré poznámky a komentáře o mém původu a životním stylu.
Byla to tátova vina? Mámin křehký obrys byl viditelný skrz její noční košili. Tátovo nové auto bylo dalším živým vzpomínkou z Jakubova dětství. Mámina neustálá přítomnost na gauči v obýváku byla známkou její deprese, ale Jakub to pochopil až později. V 90. letech nikdo v jejich malém městě nemluvil o duševním zdraví.
Zdálo se, že mám svůj život pod kontrolou, ale udělala jsem jednu z největších chyb svého života. Začnu od začátku. Po mnoho let jsem žila se svou dcerou, Annou.