Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mě Tomáš opustil, když jsem čekala naše dítě. Prošla jsem peklem odsouzení, zklamání a strachu, ale nakonec jsem v sobě našla sílu, o které jsem netušila, že ji mám. Možná se v mém příběhu někdo pozná a najde v něm útěchu nebo odvahu.
Jmenuji se Klárka a v deseti letech jsem se rozhodla postarat o svého postiženého brášku Tomáška. Můj plán všechny překvapil, ale zároveň spojil naši rodinu v těžkých chvílích. Příběh vypráví o odvaze, lásce a naději v každodenním boji s realitou.
Jmenuji se Milena a jednoho dne se mi zhroutil svět, když mi syn Petr přestal zvedat telefon. V zoufalství jsem kontaktovala jeho ženu, což spustilo řetězec událostí, které odhalily bolestivé pravdy o naší rodině. Teď se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě možné napravit to, co se rozbilo.
Jmenuji se Zuzana a nikdy bych nevěřila, že budu stát uprostřed vlastní obýváku a křičet na svého bratra, aby opustil můj dům. Můj příběh je o tom, jak se rodina může stát cizinci a jak těžké je postavit se za sebe, když vás všichni považují za tu špatnou. Je to výkřik do ticha českých domácností, kde se hranice často stírají ve jménu ‚rodiny‘.
Jmenuji se Jana a můj život se obrátil vzhůru nohama, když se ke mně a mému manželovi nastěhovala jeho matka, paní Věra. Každodenní manipulace, tiché intriky a neustálé napětí mě málem zlomily, ale nakonec jsem našla sílu postavit se za sebe. Tento příběh je výpovědí o boji za vlastní důstojnost a výzvou pro všechny ženy, které mlčí před rodinným nátlakem.
Jmenuji se Karel a dnes večer jsem se pohádal s manželkou Janou kvůli úplné maličkosti – večeři. Naše děti, Tomáš a Lucie, už dávno vyletěly z hnízda a my jsme zůstali sami v našem bytě na Jižním Městě. Najednou mám pocit, že všechno, co jsme dřív brali jako samozřejmost, se rozpadá a já nevím, jak dál.
Od dětství jsem byla v rodině tou, na kterou padalo podezření. Každý můj krok byl sledován a místo podpory jsem zažívala jen nedůvěru a obviňování. Příběh o tom, jak těžké je vymanit se z role obětního beránka, když vám nevěří ani vlastní matka.
Jsem Marie z Pardubic a celý život jsem věnovala svému synovi Petrovi. Po jeho svatbě a odchodu do Německa se mezi námi vytvořila propast, kterou nedokážu překonat. Každý den se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu a jestli jsem byla opravdu dobrou matkou.
Jmenuji se Alena a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám podpořit dceru v rozvodu, i když vím, že ji a její tři děti nedokážu finančně zajistit? Každý den mě svírá strach, že selžu jako matka i babička, ale zároveň vím, že štěstí se nedá vynutit. V tomto příběhu odhaluji své nejhlubší obavy, vinu i naději, že láska a pochopení nakonec zvítězí.
Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že bratrova svatba odhalí všechny trhliny v naší rodině. Zatímco bratr Tomáš žádá rodiče o peníze na velkolepou svatbu, hádky a napětí se stávají každodenní realitou. Každý večer u stolu je bojiště a já se bojím, že ztratím nejen bratra, ale i domov.
Před rokem se moje sestra zamilovala do muže, který se zdál být dokonalý. Postupně jsem však začala odhalovat jeho pravou tvář a musela jsem se rozhodnout, zda pravdu odhalit, i když to znamenalo rozpad naší rodiny. Toto je můj příběh o zklamání, odvaze a těžkých volbách.
Jmenuji se Lucie a už roky žiju v pasti mezi povinnostmi vůči své matce a vlastní rodinou. Každodenní úklid a péče o mámu mě přivedly na pokraj sil, zatímco moje děti a manžel mě potřebují stejně zoufale. Musela jsem si vybrat, jestli budu žít svůj život, nebo život, který chce máma.
