Jmenuji se Jana a vyprávím příběh o tom, jak se naše rodina rozpadla kvůli dědictví po babičce. V zoufalství a bolesti jsem hledala útěchu v modlitbě, která mi nakonec pomohla najít sílu odpustit a znovu spojit naši rodinu. Tento příběh je o víře, odpuštění a odvaze čelit pravdě.
Jmenuji se Božena a celý život jsem žila v malém bytě na okraji Brna. Po smrti manžela jsem zůstala sama, zatímco moje rodina na mě postupně zapomněla. Teprve když jsem napsala poslední vůli, začali si mě všímat – ale bylo už příliš pozdě.
Jmenuji se Lucie a deset let jsem žila ve stínu své tchyně, která nikdy nepřijala mě ani mého syna Matěje. S manželem Tomášem jsme se poznali na vysoké škole a mysleli jsme si, že láska překoná všechno, ale rodinné vztahy nás zlomily. Dnes stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mému synovi.
Jmenuji se Petr a v padesáti čtyřech letech jsem se rozhodl zůstat sám, i když mi okolí neustále radí, abych si našel novou partnerku. Nedávná návštěva mého kamaráda Karla mě přiměla zamyslet se nad tím, proč dávám přednost samotě před dalším manželstvím, zvlášť s někým kolem pětačtyřiceti let. V tomto příběhu sdílím své pochybnosti, vzpomínky na rozvod a vnitřní boj mezi tlakem společnosti a vlastní svobodou.
Jmenuji se Tereza a můj život se navždy změnil po autonehodě, která mě upoutala na invalidní vozík. Přesto jsem se rozhodla vdát za svého přítele Tomáše, i když moje rodina i okolí měli pochybnosti. V den svatby na břehu Vltavy jsem musela čelit nejen svým obavám, ale i předsudkům ostatních.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy mi Petr řekl, že už mě nemiluje. Byla jsem dívka, kterou všichni obdivovali, ale když jsem se změnila, ztratil o mě zájem a zradil mě s jinou. Po pěti letech jsme se znovu setkali a já musela čelit nejen jemu, ale i sama sobě.
Jednoho rána jsem stála před naším domem v Plzni, který pohltily plameny, a v ruce svírala jen klíče a modlitební knížku po babičce. Všechno, co jsme milovali, zmizelo během pár hodin – fotky, dopisy, vzpomínky na dětství. Přesto jsem v těch nejtemnějších chvílích našla sílu v modlitbě a víře, která nás jako rodinu držela pohromadě.
Jednoho deštivého večera mi zavolala moje neteř Anička a poprosila mě, jestli bychom si mohli promluvit. Netušil jsem, jak moc tahle návštěva změní nejen její život, ale i ten můj. V příběhu se otevírají staré rodinné rány, které jsme se všichni snažili léta přehlížet.
Jmenuji se Jana a každý rok jsem na manželovy narozeniny vařila pro jeho nepozvanou rodinu, která se u nás vždycky objevila bez pozvání. Letos jsem se rozhodla, že to změním, a to, co následovalo, otřáslo základy naší rodiny. Příběh o odvaze postavit se za sebe, o českých rodinných zvycích a o tom, jak těžké je někdy říct dost.
Jmenuji se Hana a nikdy bych nevěřila, jak moc může jeden člověk změnit celý můj svět. Příchod Marka do mého života byl jako bouře – fascinující, ale ničivá. Dnes už vím, že síla a charisma mohou být stejně nebezpečné jako láska sama.
Po náhlé smrti mého manžela jsem se ocitla v prázdném domě, kde ticho řezalo do duše. Můj syn Tomáš s manželkou Lenkou mi nabídli, abych se k nim nastěhovala, a já přijala – netušila jsem však, jak těžké bude najít si místo v jejich životě i v jejich domově. Příběh vypráví o střetech generací, rodinných konfliktech i o tom, jak těžké je začít znovu, když už si myslíte, že všechno podstatné máte za sebou.
Vždycky jsem si myslel, že znám svou rodinu. Ale když jsem po letech objevil dopis a peníze, které jsem jako kluk dal mamince, všechno se změnilo. To, co mělo být symbolem lásky, odhalilo staré rány a tajemství, která jsme si nikdy neřekli.
