Před dvaceti lety jsem se rozvedla s Petrem a myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím. Teď se vrátil s nečekanou nabídkou: dá našemu synovi byt, pokud si ho znovu vezmu. Musím se rozhodnout mezi synovým štěstím a vlastní svobodou.
Jmenuji se Marie a blížím se k sedmdesátým narozeninám, ale místo radosti mě obklopuje ticho a samota. Můj jediný syn Petr se mi vzdálil kvůli své ženě, která si nepřeje, abychom byli v kontaktu. V tomto příběhu sdílím své zoufalství, bolest i naději, že najdu cestu zpět k synovi, a ptám se vás: co byste dělali na mém místě?
Celý život jsem věřila, že manželství je o důvěře a společných snech. Po smrti mého muže jsem však zjistila, že jeho závěť mě zcela obešla a vše odkázal ženě, o které jsem nikdy neslyšela. Musela jsem se postavit nejen zradě, ale i vlastní minulosti a najít sílu začít znovu.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že jedno odpoledne v kuchyni změní celý můj pohled na rodinu. Když jsem zaslechla svého muže Petra, jak s někým po telefonu domlouvá rekonstrukci našeho domu, aniž by mi o tom řekl, začal se rozmotávat klubko starých křivd a nevyřčených přání. Tento příběh je o tom, jak těžké je být matkou, když cítíte, že vaše místo v srdci vlastního syna není tak jisté, jak jste doufala.
Jmenuji se Josef a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu sedět sám v prázdném bytě a přemýšlet, kde jsem udělal chybu. Vnučka Ela byla světlem mého života, dokud ji ze dne na den neodvezl můj zeť Tomáš s tvrzením, že ji špatně krmím. Teď se ptám sám sebe, jestli za tím nebylo něco víc než jen jídlo – třeba peníze nebo nevyřčené křivdy.
Sedím v kuchyni, kde ještě včera voněla káva a smáli jsme se s Petrem, a dnes tu zůstalo jen ticho a jeho prázdné křeslo. Po třiceti letech manželství mě opustil kvůli ženě, která by mohla být naší dcerou. V tomhle dopise hledám sílu, sdílím svůj příběh a prosím vás, abyste mi napsali, jak jste zvládli podobné chvíle zlomu.
Jmenuji se Petra a po rozvodu jsem se snažila postavit na vlastní nohy. Když mi moje nejlepší kamarádka Jana začala vyčítat, že se mi daří až moc dobře, roztrhlo mi to srdce. Teď stojím před otázkou, jestli naše přátelství vůbec přežije a jak se vyrovnat s tím, když vám někdo závidí vaše štěstí.
Sedím v rohu komunitního centra a pozoruji, jak se kolem mě míhají lidé. Jsem Ludmila, sedmdesátiletá žena, která nikdy neměla děti, a dnes vám chci vyprávět svůj příběh o samotě, předsudcích a hledání smyslu v pozdním věku. Možná zjistíte, že děti nejsou vždy lékem na samotu – a že skutečné štěstí se skrývá jinde.
Celý život jsem žil sám, bez manželky a dětí, a nikdy jsem toho nelitoval. Jenže pak jsem potkal Martinu, která mi obrátila svět vzhůru nohama a donutila mě přehodnotit všechno, čemu jsem věřil. Teď stojím před rozhodnutím, které mě děsí víc než samota – otevřít se lásce a změnit svůj život.
Dva roky po svatbě s rozvedeným mužem se mi život obrátil vzhůru nohama, když se jeho dcera rozhodla nastěhovat k nám kvůli studiu na vysoké škole. V našem malém bytě začaly narůstat napětí, hádky a pocit, že už nejsem ve svém vlastním domově vítaná. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i celé naší rodině.
Jmenuji se Hana a v šedesáti dvou letech stojím s manželem Karlem před rozhodnutím, které může rozdělit naši rodinu. Přemýšlíme, jak naložit s tím málem, co jsme za život nasbírali, a jaký odkaz zanecháme našim vnoučatům, Martinovi a Kláře. Vše se ale zkomplikuje, když naše rozhodnutí narazí na nepochopení a odpor vlastních dětí.
Jmenuji se Karel a v pětapadesáti letech jsem se ocitl na životní křižovatce, když do mého života vstoupila nová kolegyně Klára. Najednou jsem začal pochybovat o svém dlouholetém manželství s Lídou a o všem, co jsem dosud považoval za jisté. Teď stojím před rozhodnutím, které může rozbít mou rodinu, ale možná mi přinese ztracené štěstí – nebo taky ne.
