Jsem Marie, matka devíti dcer z malé vesnice na Vysočině, a právě čekám své desáté dítě. Celý život mě provází tlak rodiny i okolí, že bych měla konečně porodit syna, ale já se snažím najít vlastní hodnotu a štěstí v tom, kým jsem a jaké děti mám. Můj příběh je o naději, zklamáních a hledání sebe sama v české realitě plné tradic a předsudků.
Po smrti babičky jsem v její zásuvce objevila starou fotografii, která mi obrátila život naruby. Postupně jsem odhalovala rodinné tajemství, které naši rodinu roztrhlo na kusy, a musela jsem se rozhodnout, jestli dokážu odpustit. Tento příběh je o bolesti, hledání pravdy a síle rodinných pout.
Jedné bouřlivé noci jsem s dětmi utíkala před manželem a hledala útočiště u své nejlepší kamarádky Jany. Její muž Petr nás však odmítl přijmout, což otřáslo nejen naším přátelstvím, ale i mým pohledem na rodinu a důvěru. V příběhu se ptám, jak dlouho vydrží rodinné pouto, když do něj vstoupí strach a nedůvěra.
Jmenuji se Jana a celý život jsem věřila, že svého syna Tomáše znám lépe než kohokoliv jiného. Když se mi začal vzdalovat, myslela jsem si, že je to jen přirozený vývoj dospělosti. Až nemocniční postel a lidé kolem něj mi otevřeli oči – a já zjistila, že jsem možná nikdy neviděla jeho skutečnou tvář.
Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku z gymnázia. Když jsem se konečně odhodlala a zaklepala na jeho dveře, otevřela mi žena, která mi byla až děsivě podobná. Tento okamžik mě přinutil přehodnotit celý svůj život, všechny své volby i promarněné příležitosti.
Na svatbě svého syna jsem bojovala s pocitem zlomeného srdce, protože jsem nedokázala přijmout jeho volbu partnerky. Každý úsměv byl jen maskou pro bolest, kterou jsem skrývala před ostatními. Teď, když vidím, jak se mi rodina vzdaluje, přemýšlím, jestli je ještě šance na smíření a klid v duši.
Jmenuji se Jana a rok jsem se starala o nemocnou sousedku, paní Novákovou, zatímco její vlastní dcera byla daleko. Moje ochota pomáhat se postupně změnila v únavu a frustraci, až jsem musela říct dost. Příběh o tom, jak těžké je najít hranici mezi lidskostí a sebeobranou.
Celý život jsem si myslela, že jsme s mojí sestrou Lucií pro naši mámu stejně důležité. Ale když máma dala Lucii peníze na nový byt a mně nic, začalo mě to uvnitř trhat. Ztrácím důvěru v rodinu a nevím, jak se s tím vyrovnat.
Celý život jsem se snažila být tou nejlepší matkou, ale když jsem pomohla synovi Martinovi splatit hypotéku, začalo mezi námi něco praskat. Místo vděku cítím, že jsem v jeho domě jen hostem bez práva na slovo. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli má vůbec smysl bojovat o místo ve vlastní rodině.
Jsem babička, která sleduje, jak se její vnučka pomalu vytrácí z rodiny kvůli matčině lhostejnosti. Moje dcera, Lucie, vždy toužila po dokonalosti a uznání, ale její vztah k dětem je plný rozdílů. Teď stojím před rozhodnutím, zda zasáhnout a vzít vnučku k sobě, nebo doufat, že se Lucie změní.
Jmenuji se Alena a moje dcera Lucie se mi vzdaluje od chvíle, kdy se provdala za Petra. Nejvíc mě zasáhlo, když nepřišla na výročí smrti svého otce, přestože vždycky tvrdila, že pro ni byl vším. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem ji ztratila navždy, nebo jestli je ještě šance, že se naše rodina znovu spojí.
Jmenuji se Mirela a celý život bojuji s předsudky kvůli svému vzhledu a původu. Nejbolestivější bylo, když mi před vlastním synem řekli, že nejsem jeho matka, ale chůva. Tento příběh je o bolesti, boji za důstojnost a otázkách, kým jsme v očích ostatních.
