Ani já, ani moje děti se k ní nechceme jezdit. Pravda je, že maminka může být neuvěřitelně tvrdá. Moje starší sestra, Veronika, která žije v jiném městě, ji vidí jen zřídka. Naše rodinná setkání jsou vždy napjatá.
Rodiče mého manžela byli vždy finančně podpůrnější než moji. Mají stabilní, dobře placené práce a často nám finančně pomáhají. Moji rodiče naopak nejsou bohatí, ale dělají vše, co je v jejich silách, aby nás podpořili. Často si berou naše děti na víkend nebo přinesou domácí pochoutky. Stručně řečeno, pomáhají nám jak jen mohou. Nedávný komentář mého manžela o této nerovnosti však způsobil neočekávané napětí.
Přibližně před dvěma měsíci si Ludvík nemohl ani představit klidnou mysl. Jeho příbuzní mu volali každých 10-12 hodin. Jeho vlastní dcera, její manžel a jejich
Tento článek zkoumá složité dynamiky smíšených rodin prostřednictvím příběhu Veroniky, která se potýká s přijetím syna svého manžela Jakuba z jeho předchozího manželství. Přestože o synovi Tomášovi věděla před svatbou, Veronika se cítí nepřipravená na realitu nevlastní matky.
Včera jsme seděli na lavičce v parku s naším sousedem, Jiřím, který se nám se slzami v očích svěřil se svými starostmi. Vyjádřil smutek a touhu přestěhovat se do domova důchodců dobrovolně, a to vše kvůli krutým slovům své dcery. Jiří, vdovec, vychovával svou dceru Zuzanu sám a přes veškerou snahu se z ní stala docela rozmazlená a náročná.
Po souhlasu, že se naše tchyně, Lenka, nastěhuje do našeho bytu, aby jsme jí pomohli v těžké době, jsem brzy zjistila, že má jiné plány. Přestože to byl náš prostor, Lenka začala vnucovat svá pravidla, zapomínajíc na to, čí jméno je na nájemní smlouvě. Co začalo jako gesto dobré vůle, se brzy proměnilo v každodenní boj o kontrolu.
Byt jsme koupili já a moje manželka. Původně jsem měl k manželovi své dcery pozitivní vztah, ale nyní se můj názor radikálně změnil.
Naše dcera se ani neobjevila na významné narozeninové oslavě svého otce. Píši to, přemožena frustrací po další hádce s naší dcerou. Už to nemohu vydržet a potřebuji se o to s někým podělit. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: „Co jste čekali? Vaše dcera je teď vdaná; má svou vlastní rodinu.“ Je to její manžel, náš nemilovaný zeť Michal, kdo na ni tlačí se svými názory.
Lenka není zlá stará paní a já se považuji za soucitnou a pochopitelnou osobu. Ale péče o ni se stává čím dál těžší. Ve 94 letech Lenka před dvěma lety utrpěla pád, který měl za následek kompresní zlomeninu páteře. Po měsících ležení v posteli začala opět chodit, ale výzvy spojené s péčí o ni jsou pro mě stále náročnější. Toto je můj příběh o boji a složitých emocích, které přináší péče o staršího milovaného člověka.
Jako stará pohádka o špatně nastavených prioritách se matka rozhodne vložit veškeré své zdroje a energii do vzhledu a vzdělání své dcery, jen aby čelila nečekaným následkům.
Minulý týden oslavila moje dcera Tereza druhé narozeniny. Na rozdíl od jejího otce Pavla, který si tento významný den úplně zapomněl, si ho pamatovala jeho matka, Alena, a chtěla přijít na návštěvu. Řekla jsem jí, že může přijít; co by se mohlo stát? Přinesla peníze, hračku a nějaké sladkosti. Šli jsme na procházku do parku a pak zpět k mému domu. To byl moment, kdy se věci začaly komplikovat, postěžovala si třicetiletá Jana.
Lituji je zbytečná emoce, když cestování časem zůstává fantazií. I v hlubinách selhávajícího manželství a skrze slzy je změna stále na dosah.
