Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže zranit vlastní rodina. Moje tchyně tvrdila, že je příliš unavená na hlídání našeho syna, ale když její dcera porodila, najednou měla energie na rozdávání. S manželem jsme museli čelit pravdě, která nás oba hluboce zasáhla.
Po odchodu do důchodu jsem ztratila smysl života a pocit, že jsem potřebná. Vzpomínám na roky v knihovně, na rodinu, která mě potřebovala méně a méně, a na vnitřní boj s pocitem zbytečnosti. Hledám nový smysl a ptám se, jestli stáří opravdu znamená konec užitečnosti.
Jsem Jana a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Moje sestra Petra se vdává a potřebuje u mě bydlet, ale naše babička se cítí odstrčená a nechtěná. Snažím se najít řešení, které by přineslo klid do naší rodiny, ale každé rozhodnutí má svou cenu.
Jmenuji se Petra a celý život jsem se snažila být tou nejlepší dcerou, jakou si moje máma, paní Věra, přála. Po smrti táty se z ní stal středobod naší rodiny, ale její očekávání a touha po naší blízkosti mě začaly dusit. Příběh o tom, jak jsem hledala cestu mezi láskou k mámě a potřebou žít svůj vlastní život.
V den svých pětadvacátých narozenin jsem otevřela dveře a za nimi stál muž, kterého jsem neviděla dvacet let – můj otec. Najednou chtěl, abych mu dala domov a podporu, jako by se nic nestalo. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj, vztek, zklamání i to, jak těžké je odpustit člověku, který vás kdysi opustil.
Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když jsem prodala náš velký byt, abych mohla finančně pomoci svým dětem, myslela jsem, že tím upevním naše vztahy. Místo toho jsem zůstala sama v malém bytě a čekám na jejich návštěvu, která nepřichází.
Jmenuji se Petra a už několik let žiji v manželství, které je plné srovnávání s manželovou bývalou ženou. Neustále slyším, jak byla Jana lepší, hlavně v tom, jak vycházela s jeho matkou. Ale já nejsem Jana a odmítám být někým, kým nejsem, jen abych se zalíbila. Tohle je můj příběh o hledání sebeúcty v rodině, která mě nikdy nepřijala.
Můj manžel Piotr mě po třiatřiceti letech opustil kvůli mladší ženě. Neplakala jsem, naopak jsem pocítila úlevu a začala přemýšlet, co vlastně znamená být sama sebou. V příběhu popisuji, jak jsem se vyrovnávala s rozchodem, rodinnými konflikty a hledáním vlastní identity v české realitě.
Jsem Linda, padesátiletá žena, která se po letech obětování rodině rozhodla znovu najít štěstí. Když jsem oznámila, že mám nového přítele, narazila jsem na odpor svého zetě i dcery. Můj příběh je o odvaze postavit se za vlastní životní štěstí a o tom, jak těžké je změnit zažité rodinné role.
Při úklidu po smrti mého manžela jsem objevila schovanou korespondenci, která mi obrátila život naruby. Zjistila jsem, že celá léta psal dopisy své první lásce, o které jsem nikdy neslyšela. Musela jsem se vyrovnat s pocitem zrady, zpochybněním našeho společného života a hledáním odpovědi na otázku, co vlastně znamená opravdová blízkost.
Celý život jsem žila v přesvědčení, že můj otec odešel, když jsem byla malá. Po letech, kdy jsem se konečně osamostatnila a začala žít svůj vlastní život v Praze, se u mých dveří objevil neznámý muž, který tvrdil, že je můj otec. Jeho příchod roztrhl staré rány a donutil mě čelit pravdě, kterou mi máma celý život tajila.
Jmenuji se Jan a celý život jsem se snažil být oporou své rodině. Když mě má vnučka jednoho večera upřímně konfrontovala otázkou, proč nechci, aby žili lépe, musel jsem se postavit vlastním strachům a rodinným tajemstvím. Tento příběh je o tom, jak těžké je pustit minulost a dovolit svým blízkým najít vlastní cestu ke štěstí.
