Jednoho večera jsem se rozhodla jít na večeři s dávným kamarádem, kterého jsem neviděla třicet let. Netušila jsem, že tahle schůzka převrátí můj život naruby a donutí mě přehodnotit vše, co jsem si myslela o sobě i o své rodině. Moje dcera mě považovala za bláznivou, ale já jsem poprvé po letech pocítila, že opravdu žiju.
Jmenuji se Marie a v poslední době mě pronásleduje pocit, že zájem mých dětí není tak upřímný, jak se tváří. Každodenní telefonáty, otázky na zdraví a nenápadné narážky na byt mě nutí přemýšlet, zda jim jde opravdu o mě, nebo spíš o to, co po mně zůstane. V tomto příběhu otevírám své srdce a ptám se: Jak poznat skutečnou lásku od vypočítavosti?
Jednoho rána jsem si uvědomila, že můj manžel, s nímž jsem prožila celý život, se mi vzdaluje víc než kdy dřív. Po jeho odchodu do důchodu mezi námi zavládlo ticho, které se nedalo přehlédnout ani překřičet. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se s Františkem snažili najít cestu zpět k sobě, i když jsme oba ztratili směr.
Můj první manžel mě zradil a já zůstala sama s dcerou. Když jsem potkala Tomáše, doufala jsem v nový začátek, ale místo toho jsem musela čelit pravdě o sobě i o tom, co od života opravdu chci. Příběh o naději, zklamání a odvaze postavit se vlastnímu strachu.
Jmenuji se Jana a můj život se navždy změnil v zimě, kdy jsem musela čelit nejtěžším rozhodnutím svého života. Příběh vypráví o odvaze, ztrátě i síle rodinných pout, které mě donutily postavit se vlastnímu strachu. Vše začalo jedním zoufalým telefonátem a skončilo otázkou, zda jsem skutečně našla odvahu být sama sebou.
Jmenuji se Matěj a ještě před rokem jsem spal s mámou a sestrou na lavičce v parku na Letné. Každý den jsem tam hrál šachy s neznámými lidmi, abych zapomněl na hlad a strach. Nikdo netušil, že tahle hra mi jednou otevře dveře k novému životu – a možná i k odpuštění.
Jsem Jana, matka, která se snaží pochopit rozhodnutí svého syna Tomáše, jenž se oženil příliš brzy. S manželem jsme doufali, že nejdřív vystuduje a najde si práci, ale všechno změnilo nečekané těhotenství jeho přítelkyně Lucie. Teď, když se hádáme o tom, kde budou mladí bydlet, přemýšlím, jestli jsme jako rodiče udělali správné kroky a jestli naše rodina vůbec ještě drží pohromadě.
Jednoho rána jsem si uvědomila, že můj muž, s nímž jsem prožila celý život, se mi vzdaluje. Po jeho odchodu do důchodu mezi námi zavládlo ticho, které se nedalo přehlédnout. V této zpovědi popisuji bolest, samotu i snahu najít cestu zpět k sobě navzájem.
V sobotu ráno jsem u snídaně zjistila, že muž, se kterým jsem žila dvacet let, nikdy nechtěl děti. Jeho přiznání otřáslo mým světem a donutilo mě přehodnotit celý náš společný život. Příběh o zradě, mlčení a hledání vlastní identity v české rodině.
Jmenuji se Lukáš a vyrůstal jsem v domácnosti, kde šetření bylo víc než láska. Máma, Jana, nás s mladší sestrou Bárou neustále napomínala, že si ničeho nevážíme a že musíme myslet na budoucnost. Příběh popisuje naše každodenní boje, hádky, ale i to, jak jsem se snažil najít vlastní cestu ke štěstí.
Po 35 letech jsem náhodou potkala Petra, svou první lásku a zároveň muže, který mi kdysi zlomil srdce. Všechny dávné city a vzpomínky se vrátily v jediném okamžiku, zatímco jsem stála s nákupními taškami uprostřed rušné pražské galerie. Tento nečekaný návrat minulosti mě postavil před otázky, na které jsem si nikdy netroufla odpovědět.
Celý život jsem žila ve stínu otcových obav a pochybností. Když mi bylo devětadvacet, rozhodla jsem se, že už nechci být jen jeho malá holčička, ale samostatná žena. Jenže otcova slova, že to sama nezvládnu, mě zasáhla víc, než bych čekala.
