Vždycky jsem si myslela, že krása je všechno, dokud jsem se neztratila v pasti povrchnosti. Skrze bolestné zkušenosti a rodinné konflikty jsem pochopila, že skutečná hodnota člověka je ukrytá hluboko uvnitř. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila milovat sama sebe a najít odvahu být opravdová.
Stojím před domem, který mi měl patřit, ale místo toho v něm bydlí můj nevlastní bratr Josef. Po smrti otce a matčině novém manželství se všechno změnilo – rodina se rozpadla a já přišla o svůj domov. Bojuji nejen o střechu nad hlavou, ale i o vlastní důstojnost a spravedlnost.
Jmenuji se Jaroslava a po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě na pražském sídlišti. Moje dcera Lenka mě často navštěvuje, ale její péče se někdy mění v dusivou kontrolu, která mi bere poslední zbytky svobody. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou, péčí a potřebou vlastního prostoru.
Ještě před pár lety jsem byla středobodem každé oslavy, člověkem, kterému nikdy nechyběla společnost. Dnes sedím sama v kuchyni, sleduji blikající displej telefonu a přemýšlím, kde se všechno pokazilo. Můj příběh je o tom, jak se člověk může ocitnout sám, i když byl vždy obklopen lidmi – a jak těžké je najít cestu zpět.
Jmenuji se Tomáš a po rozvodu jsem deset let hledal smysl života v povrchních vztazích. Pak jsem potkal Veroniku, ženu, jejíž samota a tajemství mě fascinovaly i děsily. Naše setkání mě přiměla přemýšlet, jestli je možné překonat vlastní démony a skutečně někoho milovat.
Nikdy bych nevěřila, že po tolika letech samoty ještě zažiji něco, co mi rozbuší srdce. Po smrti manžela jsem žila jen pro děti a vnoučata, ale jedno náhodné setkání v parku mi obrátilo život naruby. Teď se ptám sama sebe, jestli mám právo být znovu šťastná, i když to okolí nechápe.
Jmenuji se Tereza a v tomto příběhu popisuji, jak jsem se v Praze zamilovala do Petra, muže, který mě naučil, jak důležité je mít vlastní hranice a sebeúctu. Přes bolestné zkušenosti a konflikty v rodině jsem díky babiččině moudrosti našla sílu postavit se za sebe. Tento příběh je o odvaze odejít, když láska překračuje naše hranice.
Když můj manžel Petr odcházel a já zůstala sama v prázdném domě, cítila jsem jen prázdnotu. Po třiceti letech, kdy jsem byla jen ‚manželkou‘ a ‚matkou‘, musím poprvé v životě zjistit, kdo vlastně jsem. Je to bolestivé, ale možná je to i šance začít znovu.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy mi Jana oznamuje, že už mě nemiluje. Vzpomínám na své tři největší lásky – Janu, Tomáše a Zuzanu – a na to, jak mě každá z nich změnila. Přes bolestné rozchody jsem se naučil, že některé lásky nejsou navždy, ale každá z nich má v našem životě své místo.
Po letech samoty jsem uvěřila, že jsem konečně našla muže, který mi vrátí chuť do života. Ale když jsem se ocitla na rozcestí mezi vlastní hodnotou a iluzí štěstí, musela jsem si položit otázku, co vlastně znamená být šťastná. Tento příběh je o odvaze zůstat sama sebou, i když to znamená znovu čelit samotě.
Po letech samoty jsem se zamilovala do Karla, ovdovělého muže s dospělými dětmi. Všechno vypadalo ideálně, dokud jsem nepoznala jeho rodinu a nezačala bojovat s jejich odmítnutím. Musela jsem si položit otázku, jestli mám právo na štěstí, i když to znamená rozkol v nové rodině.
Celý život jsem se vyhýbal závazkům, nikdy jsem se neoženil, nemám děti. Vždy jsem si myslel, že mi to tak vyhovuje, až do chvíle, kdy jsem potkal Janu. Teď, když mi je šedesát, se ptám sám sebe: Nebylo už pozdě začít žít doopravdy?
