Jmenuji se Jana a celý život jsem věřila, že když dávám lásku a úsilí, vrátí se mi to zpět. V tomto příběhu vás provedu svou bolestnou cestou skrze nevděčné vztahy, rodinné hádky a ztracená přátelství, až k poznání vlastní hodnoty. Nakonec zůstává otázka: kolikrát ještě musíme obětovat sami sebe pro ty, kteří si nás neváží?
Jmenuji se Marek a myslel jsem si, že svatba s Janou bude nejkrásnějším dnem našeho života. Když ale její rodiče, Milena a Dušan, přiznali, že nemohou splnit svůj slib a finančně nám pomoci, ocitli jsme se před zdí. Ten okamžik odhalil nejen naše slabosti, ale i sílu naší lásky.
Jmenuji se Julie a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi dcera Anna s uplakanýma očima přivedla za ruku svou malou dcerku Leu. Všechno, co jsem si myslela, že mám pod kontrolou, se zhroutilo během jediné minuty. Musela jsem se postavit nejen rozpadlému manželství své dcery, ale i vlastní minulosti, strachu a předsudkům celé vesnice.
Od dětství jsem byla v rodině tou, na kterou padalo podezření. Každý můj krok byl sledován a místo podpory jsem zažívala jen nedůvěru a obviňování. Příběh o tom, jak těžké je vymanit se z role obětního beránka, když vám nevěří ani vlastní matka.
Celý život jsem si myslela, že důchod znamená klid, zahrádku a knihy. Ale když jsem se přihlásila na kurz angličtiny pro seniory, všechno se změnilo. Učitel, kterého jsem tam potkala, mi obrátil svět vzhůru nohama a donutil mě znovu přemýšlet o tom, co to znamená žít naplno.
Jmenuji se Ivana a můj život se zhroutil v den, kdy mi můj snoubenec Petr oznámil, že naše svatba nebude. Jeho dospívající děti mě nikdy nepřijaly a on se rozhodl dát přednost jim. V bolesti a osamění hledám odpovědi na otázky, které mi nedají spát.
Na srazu absolventů mě oslovil muž, kterého jsem kdysi milovala. V jediném okamžiku se mi vrátily všechny vzpomínky, bolest i otázky, které jsem nikdy nedokázala uzavřít. Příběh o ztracené lásce, rodinných tajemstvích a odvaze čelit minulosti.
Všechno se zhroutilo v jediném okamžiku, když máma zmizela a já se schovávala ve skříni před tátovým křikem. Příběh o ztracené důvěře, rodinných ranách a hledání sebe sama v troskách domova. Přemýšlím, jestli je možné odpustit, když vás ten nejdůležitější člověk opustí.
Jmenuji se Lucie Novotná a vyprávím o letech, kdy můj manžel trval na tom, že mám být jen matkou a hospodyní, zatímco ve mně hořela touha po seberealizaci. Moje cesta za svobodou, láskou a vlastní identitou otřásla naší rodinou, ale zároveň mi dala sílu znovu se postavit na nohy. Je to příběh o odvaze, bolesti i naději, který možná prožívá víc žen, než si myslíme.
Jmenuji se Lenka a právě jsem zjistila, že mě moje vlastní sestra Radka zradila kvůli dědictví po našem otci. Prožívám vnitřní boj mezi vztekem a touhou odpustit, zatímco se naše rodina rozpadá pod tíhou lží a nevyřčených křivd. Díky rozhovorům s naším starým sousedem panem Novotným se snažím pochopit, co znamená být dobrým člověkem, a stojím před rozhodnutím, kterou část sebe budu dál živit.
Všechno začalo nečekaným telefonátem mé sestřenice, který otevřel staré rodinné rány. Po přestěhování do Brna a svatbě s Petrem mě soužití s jeho rodiči donutilo přehodnotit samu sebe i naše manželství. Mezi zradami, mlčením a těžkými rozhodnutími jsem musela najít odvahu postavit se pravdě o sobě i své rodině.
První den naší rodinné dovolené v jižních Čechách jsem zjistila, že můj manžel Tomáš má poměr s mojí nejlepší kamarádkou. Můj svět se zhroutil, ale právě v těchto chvílích jsem začala znovu hledat samu sebe a přehodnocovat, co pro mě znamená rodina a štěstí. Tento příběh je o bolesti, odvaze a naději, že i po největší zradě může přijít nový začátek.
