Jmenuji se Milena a právě jsem překročila sedmdesátku. V rozhovoru s dávnou kamarádkou Janou jsem si poprvé přiznala, jak moc se můj svět změnil – nejen tělem, ale hlavně duší. Je to příběh o ztrátách, nových začátcích a o tom, co znamená být starý v české realitě.
Ve 42 letech jsem se rozhodla změnit svůj život a otevřít se novým vztahům. Po setkání s charismatickým Petrem jsem zažila večer, který mi otevřel oči o tom, co od života a lásky opravdu chci. Tento příběh je o zklamání, odvaze a hledání vlastní hodnoty.
Jmenuji se Lenka Novotná a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může život obrátit naruby. Když jsem musela přestat posílat peníze domů z Německa, moje rodina v Praze se ocitla na pokraji rozpadu. Všechno, co jsme považovali za samozřejmé, se rozpadlo a já jsem musela sledovat, jak se můj manžel Petr a dcera Tereza mění pod tíhou beznaděje.
Jsem Jana a můj život se navždy změnil v okamžiku, kdy jsem se zamilovala do Petra. On je hluboce věřící katolík, já jsem vyrůstala v rodině, kde víra znamenala islám. Naše láska byla silná, ale rozdíly mezi našimi světy nás postavily před rozhodnutí, která nás oba bolela.
Stojím v kuchyni a slyším, jak se máma hádá s tátou kvůli mé lásce k Tomášovi. Jeho rodina má německé kořeny a moje babička nikdy nezapomněla na to, co jí válka vzala. Každý den bojuji s tím, jestli mám následovat své srdce, nebo zůstat věrná rodině a jejich bolestné minulosti.
Jmenuji se Klára a myslela jsem, že mám všechno – milujícího manžela, krásný byt v Brně a plány na rodinu. Všechno se změnilo, když se Adam vrátil z pracovní cesty do Prahy a já poznala, že už není tím mužem, kterého jsem si vzala. Jeho mlčení a chlad mě přivedly na pokraj zoufalství a odhalily pravdu, která rozbila nejen naše manželství, ale i mé srdce.
Jmenuji se Marek a nikdy bych nevěřil, že se mi může rozpadnout manželství kvůli nevěře. Můj svět se zhroutil v okamžiku, kdy jsem zjistil, že mi Alena lže, ale časem jsem musel přiznat, že vina neleží jen na jejích bedrech. Tento příběh je o bolesti, hledání pravdy a otázce, zda je možné odpustit – a hlavně pochopit, proč se to vlastně stalo.
Jmenuji se Štěpán a celý život jsem bojoval s pocitem, že do svého rodného města nepatřím. Moje láska k malování byla pro ostatní jen podivnou zálibou, která mě oddělovala od rodiny i přátel. Když jsem se ocitl na dně, musel jsem najít odvahu postavit se svým démonům a najít barvy tam, kde bych je nikdy nehledal.
Jednoho deštivého odpoledne jsem na nádraží potkala muže, kterého jsem kdysi milovala víc než svůj vlastní život. Jeho pohled byl prázdný, slova mu uvízla v hrdle, a já si uvědomila, jak hluboké jizvy nám minulost zanechala. Vzpomínky na naši společnou bolest i naději mě nutí přemýšlet, jestli je možné odpustit a začít znovu.
V den svých třiašedesátých narozenin stojím před rozhodnutím, které může změnit celý můj život. Moje dcera Klára mě prosí, abych s ní odešla do Brna, kde jí kamarádčina maminka nabízí práci a nový začátek. Bojím se opustit svůj domov v malém městě, ale zároveň cítím tíhu odpovědnosti a touhu být své dceři oporou.
Stojím na nádraží v Brně, v ruce lístek do Prahy a v hlavě chaos. S Martinem jsme byli nerozluční, ale teď vím, že musím odejít, abych našla samu sebe. Je to příběh o lásce, která nestačila, o odvaze pustit minulost a o tom, jak těžké je rozhodnout se pro vlastní štěstí.
Oči Jany se zalily slzami, když stála u okna. „Proč mu dovoluješ, aby se k tobě takhle choval?“ zeptala se její kamarádka Petra. „On není…“
