Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na pohled hladové sousedky Aleny, která žila za tenkou zdí našeho panelákového bytu v Ostravě. Vyrůstala jsem v rodině, kde se o chudobě nemluvilo, jen se tiše pomáhalo, a já jsem dlouhá léta nesla tíhu otázky, zda jsme mohli udělat víc. Tento příběh je o vině, mlčení a odvaze podívat se pravdě do očí.
Život se mi obrátil vzhůru nohama, když se ke mně, mému manželovi Tomášovi a našim dvěma dětem nastěhoval jeho otec, děda Josef. V našem malém bytě v pražských Modřanech jsme museli najít cestu skrz napětí, hádky i nečekané chvíle porozumění. Tahle zpověď je o tom, jak těžké je dělat kompromisy, když vám někdo naruší soukromí, a jak i v chaosu může vzniknout něco krásného.
Dostala jsem od syna zprávu, která mi zlomila srdce: nechce, abych přišla na narozeniny vnuka, protože prý ‚babička kazí atmosféru‘. V této zpovědi sdílím bolest odmítnutí, snahu pochopit vlastní chyby a boj o místo v rodině. Je to příběh o touze, hrdosti a otázce, zda lze napravit to, co bylo rozbito.
Jmenuji se Marie a už dva roky jsem neviděla svou vnučku. Moje dcera Jana mě považuje za nestabilní a odmítá každý můj pokus o sblížení. Každý den se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu a jak mohu znovu získat důvěru své rodiny.
Jmenuji se Marta, jsem matka dvou dětí z malého města u Brna. Jednoho večera mi opatrovatelka oznámila, že můj syn zmizel, což spustilo lavinu událostí, které odhalily staré rodinné křivdy a roztrhly naši rodinu. V příběhu popisuji, jak se z obyčejného dne stala noční můra a jak jedno anonymní udání změnilo vše.
Jsem Marie, babička, která miluje svou rodinu nade vše. Po bolestivém rozhovoru s mojí snachou Lenkou jsem se stáhla do ústraní, ale jednoho dne mě zoufalý telefonát přivedl zpět do jejich života. To, co následovalo, změnilo nejen náš vztah, ale i mě samotnou.
Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku z gymnázia. Když jsem se konečně odhodlala a zaklepala na jeho dveře, otevřela mi žena, která mi byla až děsivě podobná. Tento okamžik mě přinutil přehodnotit celý svůj život, všechny své volby i promarněné příležitosti.
Celý život jsem žil s tátou v našem starém domě v Berouně, zatímco můj mladší bratr Tomáš si budoval vlastní život v Praze. Vždycky jsem věřil, že dům po tátovi zůstane mně, protože jsem se o něj staral, ale když přišlo dědické řízení, čekalo mě kruté překvapení. Teď stojím před otázkou, co vlastně znamená domov a jestli rodina někdy dokáže odpustit.
Jmenuji se Kateřina a celý život jsem bojovala s tím, co je správné pro mého syna i pro mě samotnou. Když jsem se po letech rozhodla vrátit ke svému bývalému manželovi, narazila jsem na odpor syna, který miloval svého nevlastního otce víc než vlastního. Tento příběh je o bolesti, lásce a volbě, která nás všechny změnila.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem se snažila skloubit práci, rodinu a péči o dvě děti. Moje maminka, paní Marie, mi nikdy nechtěla s vnoučaty pomáhat, což mě dlouho bolelo. Po nečekané události jsem však musela přehodnotit nejen svůj vztah k ní, ale i to, co znamená být rodinou.
Celý život jsem se starala o nemocnou maminku a vzdala se svých snů. Když zemřela, odkázala vše mému bratrovi, který ji sotva znal. Teď stojím před prázdným bytem a ptám se sama sebe, co vlastně znamená rodina a spravedlnost.
Jmenuji se Marie a kdysi jsem snila o tom, že budu zpěvačkou. Dnes moje vnučka ani netuší, že jsem někdy zpívala, protože život mě donutil vzdát se svého snu. V tomto příběhu se vracím ke svým kořenům, rodinným konfliktům i bolestivému rozhodnutí, které ovlivnilo celý můj život.
