Bydlím už roky v tiché ulici na okraji Brna, ale od chvíle, kdy se z bytu 3B začal ozývat neustálý pláč, se všechno změnilo. Nikdo z nás nevěděl, co se za těmi dveřmi děje, ale strach a nejistota nás všechny pohltily. To, co jsme nakonec zjistili, mi navždy změnilo pohled na sousedství, mlčení i odvahu.
Jmenuji se Petr Novotný a před rokem jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku při tragické autonehodě. Viníkem byl sousedův syn Martin, kterého jsem znal od jeho dětství. Můj příběh je o bolesti, nenávisti, ale i o tom, jak těžké je najít v sobě sílu odpustit.
Jmenuji se Ondřej a vyprávím příběh o tom, jak se naše rodina rozpadla, když táta odešel za jinou ženou a máma propadla depresím. Všechno jsem sledoval očima dospívajícího syna, který se snažil pochopit, kde je pravda a kdo za to všechno může. Příběh je o vině, odpuštění a hledání světla v temných chvílích.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní snacha požádá, abych se odstěhovala z domu, kde jsem prožila celý život. Právě na Štědrý den mi položila na stůl lístek s tímto požadavkem, což mě naprosto zdrtilo. Ale její nečekané gesto během svátků obrátilo vše naruby a přimělo mě přehodnotit nejen svůj vztah k ní, ale i k sobě samotné.
Celý život jsem snila o vlastní zahradě, ale nikdy jsem netušila, že právě ona mi pomůže znovu najít cestu k mé dceři Lence. Po letech mlčení a bolesti jsme díky společné práci na zahradě začaly znovu mluvit a odpouštět si. Dnes, když se dívám z okna na rozkvetlé záhony, vím, že jsem našla nejen svůj domov, ale i ztracenou rodinu.
V malém bytě žiju se synem, snachou a vnukem, kde se dusíme nejen nedostatkem prostoru, ale i nevyřčenými slovy a napětím. Každý den bojuji s pocitem viny, že jsme v této situaci kvůli mně, a zároveň se snažím najít sílu, abych rodinu udržela pohromadě. Nejvíc mě bolí, když musím své slzy schovávat v koupelně, protože nechci být pro ostatní přítěží.
