Jsem matka, která přišla o vlastní dceru, ačkoliv je stále naživu. Všechno se změnilo, když si vzala Petra – od té doby je jako vyměněná, a já nevím, jestli ji ještě někdy získám zpět. Píšu to v zoufalství po dalším hádce, protože už nevím, co dělat.
Jmenuji se Martin Dvořák a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musel volit mezi vlastním strachem a životem své dcery. Vše se odehrálo během rodinného výletu na Slapy, kde jsem se ocitl tváří v tvář největší noční můře každého rodiče. Tento příběh je o odvaze, vině a o tom, jak hluboko může sahat rodičovská láska.
Jednoho mrazivého rána jsem našla v poštovní schránce obálku s nečekaným darem a vzkazem, který mi změnil pohled na svět. V paneláku na pražském Jižním Městě se rozběhla lavina emocí, podezírání i solidarity, když se ukázalo, že podobný dopis dostalo dalších 299 rodin. Příběh o tom, jak jeden anonymní čin dokáže rozvířit stojaté vody každodenního života a odhalit pravé tváře lidí kolem nás.
Jsem matka, která se snaží pochopit, proč mi dcera tají svého přítele. Vzpomínám na její dětství a na to, jak jsme si byly blízké, ale teď mezi námi stojí zeď mlčení. Rozhodla jsem se jednat a zjistit pravdu, i když mě to stálo víc, než jsem čekala.
Jmenuji se Petr Novotný a před rokem jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku při tragické autonehodě. Viníkem byl sousedův syn Martin, kterého jsem znal od jeho dětství. Můj příběh je o bolesti, nenávisti, ale i o tom, jak těžké je najít v sobě sílu odpustit.
Nikdy bych nevěřila, že v šedesáti letech ještě zažiju lásku, která mi převrátí život naruby. Můj příběh je o odvaze jít za štěstím navzdory očekáváním rodiny i společnosti. Prožila jsem bolest, ztrátu i nový začátek – a teď se ptám: má člověk právo na štěstí v každém věku?
Jednoho letního večera jsme s partou kamarádů vytáhli vanu na ulici a rozpoutali bláznivou bublinkovou párty. Zpočátku to byla jen legrace, ale když se do toho vložili sousedé a policie, začalo jít do tuhého. Tahle noc mi navždy změnila pohled na přátelství, svobodu i hranice zábavy.
V den mé svatby s Petrem chyběli jeho rodiče. Přes mé prosby je nepozval, protože staré křivdy a hrdost byly silnější než touha po smíření. Po letech se ptám sama sebe, jestli lze napravit, co bylo zničeno, a jestli jsme opravdu udělali správné rozhodnutí.
Jmenuji se Marie, jsem babička tří vnoučat a celý život jsem snila o rodinném domě na břehu Vltavy. Když se mi konečně podařilo splnit si tento sen, staré rodinné spory, žárlivost a nevyřčené křivdy vypluly na povrch. Teď se ptám sama sebe – je možné postavit štěstí, aniž bychom obětovali city těch, které nejvíc milujeme?
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že se ocitnu v situaci, kdy budu bojovat sám se sebou kvůli ženě, která patří mému bratrovi. Vše začalo na svatbě mého bratra, kde jsem poprvé pocítil něco, co mě děsilo i přitahovalo zároveň. Tento příběh je o vnitřním boji, rodinných konfliktech a hledání cesty zpět ke svému svědomí.
Nikdy bych nevěřila, že se mi v šedesáti letech může stát něco takového. Najednou jsem se ocitla v milostném vztahu, který ohrožuje všechno, co jsem celý život budovala – rodinu, manželství, důvěru. Teď stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života a nevím, jestli mám odvahu všechno zničit kvůli vlastnímu štěstí.
Vše se zlomilo v jediném okamžiku, když mě partner i jeho matka obvinili z nevěry a odmítli mé nenarozené dítě. Zůstala jsem sama, opuštěná a musela jsem se naučit žít bez podpory, kterou jsem považovala za samozřejmou. Po letech, kdy jsem si vybudovala nový život se synem, mě minulost dohnala – ale já už byla silnější a připravená postavit se jí čelem.
