Jmenuji se Marie a po smrti manžela jsem zůstala sama v domě, který jsme společně budovali celý život. Můj syn Tomáš a jeho žena Jana mě teď tlačí, abych se odstěhovala, protože chtějí dům pro sebe. Bojuji s pocitem zrady, osamělosti i touhou chránit vzpomínky na svého muže.
Jmenuji se Marie a už rok jsem neviděla svou milovanou vnučku Aničku. Poté, co jsem přestala finančně podporovat svého syna Petra, mě od sebe i od Aničky odstřihl. Každý den mě pronásleduje bolest, vztek i otázky, zda jsem udělala správně.
Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své bývalé ženy a doufal, že mi otevře. Vzpomínky na naši společnou minulost mě pronásledovaly a já si uvědomil, jak moc jsem ztratil kvůli své vlastní slabosti. Teď už vím, že některé chyby se nedají napravit, a zůstává jen otázka, jestli mi někdy dokáže odpustit.
Jmenuji se Kristýna a před deseti lety jsem musela opustit svou dvanáctiletou dceru Evu, abych mohla pracovat v Německu a zajistit nám lepší život. Dnes, když je Eva dospělá, cítím mezi námi propast, kterou způsobila má tehdejší volba. Příběh o vině, nevyřčených slovech a hledání odpuštění.
Jednoho deštivého odpoledne jsem poprvé požádala svou tchyni, aby pohlídala mého syna. Její reakce mě zasáhla víc, než jsem čekala, a otevřela staré rodinné rány. Od té chvíle se naše vztahy změnily a já začala přemýšlet, co vlastně znamená být matkou a snachou v jedné osobě.
Jmenuji se Jiří a nikdy bych nevěřil, že jeden neplánovaný telefonát a návštěva mé matky může změnit vztahy v naší rodině. Moje žena Natálie a moje matka Marie spolu nikdy nevycházely, ale narození našeho syna Filipa všechno obrátilo naruby. Tato událost mě donutila přehodnotit, co znamená rodina, odpuštění a odvaha čelit vlastním chybám.
Jmenuji se Ondřej a nikdy jsem si nemyslel, že budu muset bojovat o přijetí v rodině své ženy. Jako obyčejný řidič kamionu jsem nebyl pro její rodiče dost dobrý, což vedlo k mnoha hádkám a slzám. Nakonec jsme ale všichni museli čelit situaci, která nás změnila navždy.
Můj syn Petr mi jednoho večera oznámil, že se ještě nerozvedl, ale brzy to udělá. V tu chvíli se mi zhroutil svět, protože jsem si myslela, že jeho manželka Nora je pro něj i pro jeho nevlastního syna Honzíka tou nejlepší volbou. Tento příběh je o tom, jak těžké je přijmout rozpad rodiny a jaké otázky si člověk klade, když se snaží pochopit, kde se stala chyba.
Jmenuji se Eliška a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem poprvé svěřila svého syna mamince. Věřila jsem, že je v bezpečí, ale krátká návštěva obchodu změnila všechno. Od té chvíle se náš vztah navždy proměnil a já se musela naučit, co znamená skutečná důvěra.
Celý rok jsme s Terezou skrývali největší tajemství našeho života – čekali jsme dítě, i když nám lékaři tvrdili, že to není možné. Když jsme konečně oznámili rodině narození naší dcery Klárky během nečekaného videohovoru, slzy štěstí a šok vystřídaly roky bolesti a nedůvěry. Tento příběh je o odvaze, naději a o tom, jak těžké je někdy chránit vlastní štěstí před světem.
Po smrti mého otce se naše rodina rozpadla kvůli dědictví. Místo smutku přišla hádka, bolest a slova, která už nelze vzít zpět. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se s bratrem a sestrou ocitli na opačných stranách a jak těžké je najít cestu zpět.
Nikdy jsem se nezajímal o to, kolik táta dostává důchod. Vždycky jsem si myslel, že je to jeho věc a že se mě to netýká. Ale jednoho dne v práci se všechno změnilo, když jsme se s kolegy začali bavit o tom, jak podporujeme své rodiče.
