Žena má dvě děti: staršího syna, Gregora, kterému je 37 let, a dceru Hailey, která studuje na vysoké škole. Hailey stále žije s matkou, zatímco Gregor se už dávno odstěhoval.
– Jak jsi mohla zapomenout na svou vnučku tak rychle? Měla narozeniny, právě jí bylo 15! Chápu, že jsem pro tebe cizí, ale Anička! Je to tvoje vnučka.
Její telefonáty mi už nepřinášejí radost. Když jí dáme všechno, zase zmizí. A pak jí na mně ani na mém manželovi nezáleží. Nezáleží jí.
Zvláště pokud jde o vztah mezi dětmi a jejich matkou. Matka, která udělala vše pro to, aby jim zajistila pohodlný život. Přesto se v reálném životě objevují smutné okamžiky.
Můj manžel, Petr, má tmavé vlasy a oči. Vzhledově jsme dost odlišní. Náš syn, Vilém, se narodil s mými zrzavými vlasy, ale zdědil Petrovy hnědé oči. Když se příbuzní sešli, aby viděli novorozence, komentář mé tchyně zanechal trvalou jizvu.
Lída byla na cestě vyzvednout svou vnučku, cítíc vzácný pocit radosti. Neustále se usmívala, její podpatky klapaly o chodník, což jí připomínalo její mladší léta. Důvodem jejího štěstí bylo, že si konečně zajistila vlastní byt. Nové místo bylo v moderní budově, prostorné a světlé, i když to byl jen jednopokojový byt. Musela pečlivě šetřit téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na zálohu.
S těžkým srdcem přiznávají Jiří a Nora, že svého vnuka viděli jen jednou, hned po jeho narození. Od té doby je jejich snacha, Eliška, drží na distanc, což je zanechalo zlomené a zmatené.
„Poslouchej mě, synu…“ zašeptala matka. Každé slovo bylo boj, jak jí nemoc pomalu vysávala život. Ležela v posteli, křehká a vyhublá. Jakub ji sotva poznával; vždy byla vysoká, silná a plná života. Ale teď… „Synu, prosím, neopouštěj Aničku… Potřebuje někoho, kdo se o ni postará. Není jako ostatní…“
Přijíždějí, jakmile se oteplí, a s prvními chladnými dny odjíždějí zpět do města. Věnují veškerý svůj čas péči o zahradu, která vyžaduje hodně úsilí.
Nathan pracuje neúnavně, zatímco jeho žena, Viktorie, zůstává doma. Neviním ji, ale zdá se, že Viktorie ho využívá. Tento dárek ukázal pravou povahu všech.
V 16 letech si opravdu nedokáže představit, jak někdo může udělat něco takového lidem, kteří ji vychovali. „První manželka jejího otce si našla jiného muže.“
Aria nikdy nedokázala najít společnou řeč se svou matkou. Přesto se nemohla vzdát jejího domu. Cítila k němu silné pouto. Její manžel, Karel, také miloval to místo. Každý víkend jezdili na venkov. Procházeli se lesem, pomáhali matce s domácími pracemi a sledovali západy slunce. Vztah s matkou byl velmi zvláštní. Žili