„Teplo mého dědečka, chlad mé babičky: Příběh vnučky“
– Proč je babička tak jiná? – přemýšlela Sára. Její matka byla vždy chválena za svou srdečnost a štědrost, ale její nevlastní otec byl úplně jiný případ.
„Poslední jízda: Cesta tichých rozloučení“
Vyrůstal jsem v malém městě na Moravě, kde byl můj vztah s otcem vždy směsicí obdivu a odstupu. Byl to muž málomluvný, zatímco já jako dítě toužil po rozhovorech. Jak jsem dospíval, hledal jsem nezávislost a přestěhoval se do rušného života v Praze, který se zdál být světem vzdáleným od mého tichého rodného města. Náš vztah byl zdvořilý, ale postrádal hloubku. Když bylo jasné, že už nemůže žít sám, rozhodnutí přestěhovat ho do pečovatelského zařízení bylo nevyhnutelné, přesto zanechalo bolest, kterou slova nedokázala zahojit.
„Moje tchyně si myslela, že nemáme nic, tak předstírala, že je chudá“
Rozumím tomu. Matka mého manžela také žila na Moravě. Blížily se její 60. narozeniny, a tak jsme se rozhodli ji navštívit. Můj manžel jí zavolal z vlaku.
Slib zůstat, ale život má jiné plány
Za to, že mě vychovala sama, za její lásku a podporu. Za ochranu a trpělivost. Ale teď mám strach. Nakonec budu muset pravděpodobně porušit svůj slib.
„Rodiče Zanechali Svým Dcerám Velký Statek: Jak Se Dvě Blízké Sestry Odcizily Navzdory Svému Poutu a Sdíleným Vzpomínkám“
Eliška se narodila tři roky před Sárou. Jako starší sestra vždy pomáhala a podporovala Sáru všemi možnými způsoby. Na statku bylo spousta práce: domácí práce, péče o hospodářská zvířata a školní povinnosti. Dětství dívek nebylo ve srovnání s jejich vrstevníky z města vůbec snadné. Přesto je to sblížilo, dokud
„Teta Vzala Nemocnou Babičku k Sobě Domů: O Čtyři Měsíce Později Jsme Zjistili, že Ji Poslala do Domova Důchodců“
Živě si pamatuji den, kdy moje teta, sestra mé mámy, vzala naši nemocnou babičku k sobě domů. To, co nám řekla, bylo zraňující a nezapomenutelné. Pronesla velké řeči, které by mohly být napsány do knihy citátů. Teta nebyla příliš laskavá. Urážela nás různými způsoby. V podstatě šlo o to, jak my, nevděčníci, chceme umístit naši chudou, křehkou babičku do domova důchodců.
„Matčino Srdce: Sourozenci Rozděleni Sporem o Dědictví“
Jana vždy doufala, že její děti, Jakub a Eliška, zůstanou blízcí. Ale jak stárli, rodinný statek se stal bojištěm jejich protichůdných snů a tužeb.
„Když Rodinné Vztahy Zastíní Chamtivost“
Pamatuji si, jak jsem běžela k mámě s nadšením, jen abych ji našla, jak prázdně zírá z okna. „Vilém podává žádost o rozvod. Teď musíme z něj dostat co nejvíc peněz,“ řekla chladně.