“Rodinný Dům: Ztracené Dědictví”
„Spojme naše zdroje a investujme do rodinného podniku,“ navrhl Jakub. „Nemohu riskovat vše, na čem jsem pracovala,“ oponovala Eva, držící se vzpomínek na jejich dětství v rodném domě.
„Spojme naše zdroje a investujme do rodinného podniku,“ navrhl Jakub. „Nemohu riskovat vše, na čem jsem pracovala,“ oponovala Eva, držící se vzpomínek na jejich dětství v rodném domě.
Když naše matka zemřela, zůstaly jsme se sestrou samy, abychom se protloukaly životem. Měla být mým opatrovníkem, ale místo toho zmizela z mého života. Nyní, po letech ticha, se chce znovu spojit a nastěhovat se ke mně. Jsem rozpolcená a nejsem si jistá, zda jí mohu znovu důvěřovat.
Navzdory zdánlivě harmonickému vztahu se Jana vždy cítila nespokojená a neklidná. S rostoucím počtem pracovních cest Petra začala zpochybňovat základy jejich manželství.
Ukazuje se, že nejsem pomstychtivá osoba, což je překvapivé vzhledem k světu, ve kterém žijeme. Bylo slunečné sobotní odpoledne a já si užívala klidnou procházku na naší zahradě, nasávala krásu kolem sebe a dýchala čerstvý vzduch. Najednou jsem si všimla ženy v slunečních brýlích, jak na mě mává. Když jsem se přiblížila, uvědomila jsem si, že je to moje švagrová, Marie. To, co se stalo dál, mi přineslo bolestné vzpomínky, které jsem si myslela, že jsem dávno pohřbila.
Rozhodli jsme se uspořádat velký banket a vybrali jsme restauraci, kde jsem pracovala jako recepční. Byla to příležitost posílit naše vztahy, ale moje tchyně byla velmi náročná.
Linda nemohla snést myšlenku, že by si její syn, Michal, vzal Janu. Měla pro něj velké plány a viděla Janu jako hrozbu pro jejich blízký vztah. Michal byl její pýcha a radost, její opora a ten, na koho se spoléhala do budoucna. Proč se jí nezeptal na radu před tak velkým rozhodnutím? – „Mami, Jana a já jsme se rozhodli vzít. Svatba bude za dva měsíce.“ Linda byla odhodlaná změnit jeho názor.
Po rozvodu s první manželkou nechal Jan jí jejich společný dům, i když měl právní nárok na polovinu. Jeho bývalá manželka měla další dítě a zanedbávala jejich starší dceru, Emu. Jan si poté vzal Emu k sobě a jeho nová manželka, Šárka, ji přivítala ve svém domově. Během dětství měla Ema vše, co potřebovala. Ale když přišla její svatba, nepozvala Šárku, což Jana rozzuřilo a zoufale hledal řešení.
Nora nemohla přijmout Penelopu; byla rozzuřená! Její Tomáš… Je na svého syna hrdá, má s ním plány a on je její oporou. Je si jistá, že se o ni ve stáří postará. Proč ho nenapadlo požádat ji o radu? – „Mami, Penelopa a já jsme se rozhodli vzít. Za dva měsíce máme svatbu.“ Tolik pro něj obětovala.
Všechno kvůli tomu, že jsme nemohli sehnat peníze na to, aby máma navštívila svého vnuka a popřála mu k narozeninám. Teď jsme my ti špatní.
– Rozhodla ses prodat své dědictví?
Byla o tři roky starší než já. Vždy jsme si byly velmi blízké. Viktorie mě vždy chránila ve škole a pomáhala mi s domácími úkoly. Naše máma nás vychovávala sama. Ale rodinné dědictví nás rozdělilo a nikdy jsme nedokázaly obnovit náš vztah.
Rozhodli jsme se oslavit její narozeniny u nás, protože máme prostorný dvoupokojový byt. Byt mé dcery je momentálně v rekonstrukci. Jsme jen pár: já, můj manžel, moje tchyně a můj syn.