Je mi šedesát let a poslední tři roky jsem bez práce. Můj manžel zemřel, když naší dceři, Emě, bylo pouhých osm let. Od té doby jsem ji vychovávala sama. Teď je dospělá a sotva se mnou mluví. Jako dítě byla Ema vždy laskavá a dobře vychovaná, vynikala ve škole a pomáhala doma. Ale věci se změnily a letos na jaře jsem nebyla pozvána na její narozeniny.
Objevil se v mém životě právě, když mi bylo 25 let. Co teď cítím? Hněv a odpor! Můj otec neměl v mém životě žádnou roli.
Je mi líto mého manžela; tohle si nezaslouží. A já jsem svou tchyni nevyhnala—nikdo ji nevyhnal. Jen se nechce vrátit poté, co odešla.
Kdysi pečlivá hospodyně, která připravovala složitá jídla a udržovala svůj dům bez poskvrny, nyní spěchá s domácími pracemi a spoléhá na jídlo z restaurací. Vaří jen o víkendech, a to jen tolik, aby se dalo přežít.
V mnoha českých rodinách s více dětmi se často odehrává stejný scénář: jedno dítě se stane oblíbencem jednoho nebo obou rodičů, zatímco druhé se cítí zanedbávané a nepodporované. To byl i náš případ. Všichni zbožňovali Honzu a já byla outsider. Moje matka jednou řekla
Píšu tohle ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemůžu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo jí diktuje, co má dělat – náš nenáviděný zeť! Jako by jí vymyl mozek! Naše dcera
Jsem neuvěřitelně hrdá na svou dceru a věřím, že je výjimečná osoba. Jsem obzvlášť hrdá, protože jsem ji vychovala sama poté, co nás její otec opustil, když byla ještě miminko. Bylo to těžké období, neměla jsem se na koho obrátit o pomoc. Jedinou útěchou byl malý dům, který jsem zdědila po své zesnulé matce.
Můj biologický otec opustil moji mámu, když jsem byla ještě batole. Až do svých deseti let jsem říkala svému nevlastnímu otci „tati“, aniž bych věděla, že není můj skutečný otec. Když jsem se dozvěděla pravdu, vůbec mě to nezasáhlo. Už jsem nebyla malá holčička, takže jsem svého nevlastního otce nadále považovala za tátu. Ale teď, když se blíží svatba mé mladší sestry, bojuji se žárlivostí a zmatením ohledně chování mého nevlastního otce.
Podala žádost o rozvod, když jsem byl v mateřské škole, a můj otec musel roky platit alimenty. Občas jsme se vídali, ale emocionální dopad byl obrovský.
Minulý měsíc jsme s dcerou navštívily svatbu mé neteře. Obřad byl nádherný, vše bylo dokonale zorganizováno a nevěsta zářila štěstím. Po recepci zůstala dcera u mě, protože žijeme v různých městech. Druhý den ráno jsem našla Emu sedící u okna, vypadala velmi smutně. Podívala jsem se blíže a uvědomila si, že pláče! Zeptala jsem se jí, co se děje, a
Někdy nás mohou lidé, kterým nejvíce důvěřujeme, zranit neuvěřitelnými způsoby. Toto je příběh dvou nejlepších kamarádek, jejichž pouto bylo zlomeno zradou, což vedlo k životnímu zlomení srdce.
Od dětství je moje máma v neustálé soutěži se svou sestrou. Chápala bych, kdyby to bylo jen mezi nimi, ale vždy to končí tím, že to ubližuje ostatním.
