Roky jsem předstírala, že nevidím manželovu nevěru, jen abych udržela rodinu pohromadě. Po těžkém pádu na ulici a následné hospitalizaci jsem zjistila, kdo je při mně doopravdy. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit celý svůj život a konečně se postavit pravdě čelem.
Když se mi narodil syn Matěj se stříbrnými vlasy, zůstala jsem v šoku – a srdce mi sevřel strach i hrdost. Místo radosti přišly podezření, pomluvy a rozkol v rodině. Vyprávím svůj boj o přijetí a lásku pro svého výjimečného syna.
Jednoho deštivého večera jsem musela říct svým dcerám, aby odešly z domu, protože bolest po smrti mého manžela mě dusila. Procházím vinou, smutkem i nepochopením, ale zároveň hledám cestu zpět k sobě a k tomu, co znamená být rodina. Můj příběh je o odvaze čelit samotě a o tom, jak těžké je někdy milovat i sám sebe.
Sedím v kuchyni, kde ticho bolí víc než samota. Můj syn Lukáš už mi nevolá, jeho žena Eva mě nechce v našem životě. Přiznávám si vlastní chyby a doufám, že můj příběh pomůže jiným matkám neudělat stejnou chybu.
Moje srdce je na kusy. Vyrůstala jsem v rodině, kde láska byla spíš slovo než skutečnost, a celý život jsem hledala, co to vlastně znamená milovat a být milována. Teprve ve třiadvaceti jsem pochopila, že vztahy nejsou pohádka, ale boj o důvěru a vlastní hodnotu.
Teď, když jsme dospělí, má můj bratr rodinu se dvěma dětmi a já jsem stále svobodná a hledám. Udržujeme kontakt, aniž bychom zpomalili naše rušné životy. Někdy mě Petr požádá o pomoc, ale tentokrát to bylo jiné.
