Ačkoli jsem si vážila své role v práci, blížící se konec mateřské dovolené mě nutil najít řešení pro péči o našeho syna, Jakuba. Můj manžel, Tomáš, a já jsme byli odhodláni nechat ho doma do čtyř let, zvažovali jsme nákladnou možnost chůvy. Právě tehdy přišel můj tchán, Karel, s nečekanou nabídkou.
Byl jsem rozhodně proti. Proč bych měl obětovat svou budoucnost kvůli chybám své sestry? Ani sestra, ani otec mi nikdy nenabídli žádnou podporu.
Miluji svou práci, takže když jsem šla na mateřskou dovolenou, počítala jsem dny do návratu, i když jsem neměla tušení, jak a s kým necháme naši malou radost, Emu. Chtěla jsem ji zapsat do školky o něco později, ve věku tří a půl let, a s manželem jsme se rozhodli probrat otázku chůvy. Není to levné.
Jsme manželé už dvacet let a moje žena mě stále dokáže překvapit. Zdědila jmění, ale odmítá peníze investovat. Věří v přinášení radosti lidem, a proto plánuje otevřít kočičí kavárnu. Nikdy jsem se nesetkal s její tetou Lindou, která jí zanechala dědictví. Linda, sestra mé tchyně, opustila město hned po střední škole. Zamilovala se, odešla z vysoké školy a nechala své přátele za sebou.
Miluji svou práci, takže když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou, odpočítávala jsem dny, kdy se budu moci vrátit ke svým povinnostem, i když jsem neměla tušení, jak a s kým necháme naši malou radost, Emu. Chtěla jsem ji zapsat do školky o něco později, ve věku tří a půl let, a s manželem jsme se rozhodli probrat otázku chůvy. Není to levné.
Ať už mám svého manžela ráda sebevíc, odmítám podstupovat finanční rizika. Jeho rodina neustále něco kuje a plánuje. Není divu, že jeho bratr je ve vězení. Podle toho, co jsem slyšela, byl vždycky takový – milovník adrenalinu a snílek. Horší je, že přesvědčil ostatní, aby se připojili k jeho pochybným podnikům a
Marta byla vdovou více než deset let a žila v malém městě. Bydlela v jednopokojovém bytě, který si s manželem společně pořídili. Její vnučka, Ema, neustále naléhala na své rodiče, aby Martě koupili nový jednopokojový byt, ale její prosby zůstaly nevyslyšeny.
Před dvěma lety jsme s manželem udělali poměrně impulzivní rozhodnutí, kterého nyní hluboce litujeme. Všechno začalo, když manžel dostal povýšení a já, následujíc svůj instinkt, navrhla, abychom si vzali hypotéku. Po léta, ještě před narozením našich dvou dětí, z nichž nejstarší právě oslavilo 15 let, jsme bydleli v pronajatém bytě. Nyní se potýkáme s důsledky tohoto rozhodnutí.
Chtěli dát svému synovi zvláštní dárek, ale nebyli si jisti, co by to mělo být. Když oznámil své zasnoubení, okamžitě si uvědomili, že dům by byl perfektním darem.