„Proč Moje Maminka a Tchyně Nerespektují Přání Mé Dcery?“
Navzdory jasným preferencím mé dcery její babičky trvají na tom, že jí dávají tradiční hračky. Je skličující vidět, jak dospělí přehlížejí jednoduchá přání dítěte.
Navzdory jasným preferencím mé dcery její babičky trvají na tom, že jí dávají tradiční hračky. Je skličující vidět, jak dospělí přehlížejí jednoduchá přání dítěte.
„Každou sváteční sezónu posílám své nejstarší vnučce, která je nyní prvním rokem na vysoké škole, promyšlený dárek. Její mladší bratr a sestra vždy vyjadřují svou vděčnost srdečnými zprávami. Ale od ní přichází jen ticho,“ sdílí znepokojená babička.
Jan, penzionovaný inženýr, vždy kladl rodinu na první místo. Jeho dcera, Eva, a její manžel, Marek, mají čtyřletou dceru, Lindu. Když se Eva vrátila do práce, Linda začala chodit do školky. Navzdory Janovým snahám být součástí Lindina života se mezi nimi vytvořila nová emocionální propast.
Pokaždé, když navštívíme mého tchána Jiřího, rána naberou nečekaný směr. Na rozdíl od našich rychlých snídaní na cestu, Jiří trvá na bohaté ranní hostině, hluboce zakořeněné v jeho přesvědčení, že snídaně je základem dobrého dne. Ale co se stane, když se tyto tradice střetnou s naším uspěchaným životním stylem?
Moje snacha neumí vařit a odmítá se to naučit. Říká, že je to ztráta času. Nerozumím těmto mladým ženám dnes. Možná, kdybych měla dceru, vychovala bych ji jinak, ale mám dva syny. Můj nejstarší má 31 let a nejmladší právě oslavil 18. Můj nejstarší syn se oženil před rokem. Jeho žena je opravdu milá: chytrá, hezká, čistotná, ale neumí vařit.
Ať se děje cokoliv, nikdy to není dost, stěžuje si, říká zlé věci. Dívá se na mě způsobem, který mě nutí cítit se nevítaně.