Jmenuji se Linda a je mi 60 let. Můj manžel, Marek, má 65 let. Oba stále pracujeme, ale už dva roky uvažujeme o odchodu do důchodu. Během života jsme toho hodně dosáhli a ušetřili slušnou částku peněz. Obecně se nelišíme od ostatních: vážíme si toho, co máme, ale samozřejmě bychom rádi
S manželem jsme spolu už 35 let. Prošli jsme si mnoha vzestupy a pády, dokonce jsme uvažovali o rozvodu. Nyní, když se blížíme k důchodu, potřebujeme šetřit více než kdy jindy. Žijeme v útulném domě s naším milovaným psem Maxem. Když ale náš syn přišel žádat o finanční pomoc, musela jsem učinit těžké rozhodnutí.
„Nespoléhejte na naši pomoc, postarejte se sami!“ – prohlásila moje tchyně, přestože vlastní dva domy. V jednom žije se svým manželem a druhý pronajímá. Taková byla naše situace, když jsme se vzali. Byli jsme mladí a plní naděje, že nám možná pomohou s bydlením. Ale život má své zvraty. Rodiče mého manžela byli pevní ve svém postoji. Protože jsme se rozhodli
Můj bratr sní o velkolepé svatbě s obrovským seznamem hostů, designovým oblekem, ohňostrojem, limuzínou a všemi možnými ozdobami. Problém je, že ani on, ani jeho snoubenka si to nemohou dovolit. Přesto se rozhodli pro tuto extravagantní událost. Nyní mě prosí, abych mu půjčil peníze, s tím, že mi je splatí v měsíčních splátkách. To mě dostalo do obtížné situace.
S manželem jsme spolu už 35 let. Prošli jsme si mnoha vzestupy a pády, dokonce jsme uvažovali o rozvodu. Nyní, když se blížíme k důchodu, toužíme po klidu a stabilitě. Žijeme v útulném domě s naším milovaným psem. Když ale náš syn přišel žádat o finanční pomoc, musela jsem učinit těžké rozhodnutí.
Jsou to jeho peníze, jeho důchod – proč bych měla vědět, kolik dostává? Jednoho dne v práci její přátelé začali mluvit o tom, jak pomáhají svým rodičům. Mnozí z nich měli rodiče, kteří byli stále naživu. Podle jejích kolegů většina z nich pomáhá svým rodičům, platí jejich účty nebo kupují léky. Ale Jana svému tátovi vůbec nepomáhá. Nemusím
Za celou tu dobu koupil jen dvakrát chleba a jednou mléko. A to jen proto, že jsem ho o to požádala. Jmenuji se Klára.
Zdědili jsme od ní velký dům, ale bylo mnoho dědiců, takže jsme se rozhodli dům prodat a jednoduše rozdělit peníze, abychom se vyhnuli hádkám a skandálům. Před měsícem se situace zhoršila.
Vzali jsme se, když nám bylo oběma dvacet tři let. V té době jsem už byla těhotná. Právě jsme dokončili naše vzdělání v pedagogice. Naše rodiny nebyly bohaté, takže jsme museli tvrdě pracovat, abychom vyšli s penězi. Vynechala jsem mateřskou dovolenou a rozhodla se pro krmení umělým mlékem. Ať už to bylo kvůli stresu nebo něčemu jinému, od té doby šlo všechno z kopce.
Seznámil se s manželkou na místní komunitní akci. Oba byli nadšení, inteligentní a upravení—dokonalý pár. Nyní, po pěti letech manželství, bojují s dopady její extrémní šetrnosti na jejich vztah a budoucí plány.
Mateřská láska nezná hranic a matka je ochotná obětovat vše pro štěstí svého dítěte. Bezesné noci, předčasné šediny a sladkobolná bolest při sledování, jak její dítě roste a stává se nezávislým, jsou součástí této cesty. To chápu velmi dobře, protože jsem jednou z těch matek. Ale nedávno jsem se rozhodla, že je čas zpomalit a začít žít pro sebe. Zvláště když se zdálo, že můj syn Jakub má vše pod kontrolou… nebo jsem si to alespoň myslela.
Vždy jsem byla šetrná ve svých výdajích. Jednou se mě Jan zeptal, jestli bych někdy uvažovala o tom být ženou v domácnosti, ale nikdy jsem s tím nemohla souhlasit. Věřím, že je lepší vydělávat skromný příjem než být závislá na někom jiném. Můj manžel má stejný názor. Někdy se v práci objeví situace, které vyžadují přesčasy, a já s tím souhlasím.
